Krajina posraná mnou
vzpomínky do sedla řvou
nutí mě vrátit se tam
kde budu navěky salám
kde místo úsměvů tvých
čeká jen řada psů zlých
a místo lásky nás dvou
krajina posraná mnou

Když zápach v očích ti plál
s tebou jsem naposled spal
i když si čekala víc
přijel jsem bagrem ti říct
že mám tě na každej pád
jedinou na světě rád
a pak jsem zase jel dál
a zápach v očích ti plál

Proč jsem zvracel tak rád
proč jsem měl touhu se smát
když cestou řekli mi:
Vole, ta nikdy nebude tvoje
Že láska mizí jak dým
to dneska proklatě vím
jedno však musím se ptát
proč jsem na tebe zvracel tak rád