|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
» 26 - 43 z 54 článků | předchozích 18 | zbylých 11
Po delší odmlce přichází další díl, nyní již klasických, Křídel - a připravte se, Krysař tentokrát nešetřil místem. 
Do houstnoucího šera zazářil bod právě zapálené cigarety. Pomalu vdechoval tabákový kouř. Ještě ji ani třikrát nepřiložil k ústům, odhodil ji a rozčíleně zašlápl.
Úplně všední příhoda aneb ve vlaku se nespí!
Už na začátku jsme si říkali, že žádný abstraktní pojem nemá svůj tvar, osobnost a charakter. To je pravda.
Ťuk-ťuk-ťuk strojově stereotypní zvuk mačkaných kláves se nese prázdnou, pozdně odpolední kanceláří, jako zvuk kulometu.
Svatý Václav přeletěl zrakem záplavu svatozáří a křídel, které se táhla od obzoru k obzoru. Andělé, rozpačití z toho, že musí stát v pozoru na sebe nechápavě pomrkávali a krčily rameny. Co má tohle zase znamenat?
Kdesi za devatero horami a devatero řekami nežil nikdo, protože do takové prdele nikdy nebyla zavedena přípojka na internet.
Nemáte Punishera, otče? Stařík v budce se s trhnutím probudil a zamžoural z okýnka na zákazníka. No zákazníka: špatně obarvená hlava a velká lebka na triku, pche. Póvl. A jak mu to řekl? Otče? Tohle nebyl typ člověka, který by upsal život Kristu Takže cvok, jako by jich nebylo málo. No počkej holobrádku.
Nevím proč a jak, ale vzbudil jsem se ve vlastní posteli, s nepříjemnou pachutí v ústech a třeštící hlavou. Ó bóže, sebemenší zvuk mi rozkmital hlavu jako údery zvonu. Ani na nohou jsem se pořádně neudržel.
Nakonec mě někdo tak prudce odstrčil, že jsem ten zbytek cesty doslova přeletěl. Tvrdě jsem padl na kamenné kostky, ze kterých byla udělána cesta přímo před čísi boty. Nade mnou se někdo zasmál.
Dávej pozor kam šlapeš, ty umouněnče! vykřikl na mě kdosi, když jsem mu nechtěně šlápl na nohu. Nu, což, alespoň jsem mohl ihned upotřebit své čerstvě nabyté vědomosti. Ehm...s dovolením...zavři klapačku a dej si vodchod? Cizinec se na mě pohoršeně podíval a jistě by mě udeřil, kdybych ho nezahnal jedním z gest, kterých jsem si všiml a které jsou tu hojně používaná.
Myslím, že je zbytečné psát o maličkostech, jako například to, že mě můj pán, rytíř Smutek z Orlolvicka, nechal umýt ve studené řece a za pomocí písku mě vydrhl.
"Chdyž se na to podífám z tý lepšší stránchy, nejní to tady zas tak pšíře příšerný. No né?" Lukáš sotva kývnul hlavou. Jemu, na rozdíl od Daniela pivo vůbec nechutnalo a tak upíjel něco, o čem si raději myslel, že je to určené k pití a ne k dezinfikaci zamořených budov. Bar, ve kterém seděli, se utápěl v oblaku cigaretového kouře a šera, kterým probleskovalo mdlé světlo a šum hovoru ostatních návštěvníků.
Jako obyčejně o horkých letních dnech, jsem vyvážel hnůj ze stájí přistavěné k hospodě, kterou vlastnil můj pán a poručník, lenoch a surovec v jedné osobě.
Bůh seděl na nebeském trůně a s hlavou opřenou v dlaních, přemýšlel, což za něj většinou dělali ostatní, zvláště pak Svatý Jiří. Přemýšlel o lidech, o těch maličkých nevypočitatelných tvorečcích. Když stvořil prvního jaksesakrajmenoval člověka, připadalo mu to jako dobrý nápad. Konečně tu byl někdo, kdo na tom byl hůř než on!
Ochránce odhalil sondu a během okamžiku jí zničil. Bylo však již pozdě. Příliš pozdě. On to věděl...
V českém překladu: Legenda pokračuje (překlad podnadpisu: Costra)
Pohled z druhé strany aneb Pirát je nesmrtelný.
» 26 - 50 z 54 článků | předchozích 25 | zbylých 4
|
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
