|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Myslím, že je zbytečné psát o maličkostech, jako například to, že mě můj pán, rytíř Smutek z Orlolvicka, nechal umýt ve studené řece a za pomocí písku mě vydrhl. Je zbytečné popisovat naše přepadení hordou vyzáblých žoldnéřů, utečenců odkudsi z dalekého východu, po němž za námi zůstala jen ,hora nevykostěného masa´ jak vtipně poznamel můj pán a já ho poprvé viděl nejen bojovat, ale i smát se. Je zbytečné popisovat naši potupu a hanbu, když jsme museli oba pokleknout před jakýmsi bavorským zemanem, sádelnatou koulí zabalenou v hedvábí. Dával nám urážlivá jména a na mém pánovi bylo vidět, že nebýt početné doprovodné skupiny vojáků, stali by jsme se majiteli nádherného kočáru, čtyř grošáků, drahých šperků a baronova zkrvaveného těla, které by nasitilo smečku hladových psů. Nakonec po nás hodil hrst zlatých penízků a se smíchem odjel. Já osobně jsem to vzal jako urážku na cti, ale peníze jsem vzal také. Sám rytíř Smutek byl podivný patron. Se svým koněm, lesklým černým hřebcem jménem Rubáš (věru podivné jméno pro koně), se bavil více než se mnou. Ale nikdy mě nepočastoval hrubým slovem natož bitím a mou práci, která zahrnovala starost koně a výbavu, uměl vždy náležitě ocenit. Často sedával opřený o strom a hledíce přitom do ohně, tiše si prospěvoval neznámé písně. O jeho zručnosti s mečem jsem se již zmínil. Tak den ubíhal za dnem, až jsme konečně v dálce spatřili věže sídelního města, na nichž vlály barevné praporce. Od té chvíle jsme na cestě míjeli dlouhé karavany kupeckých vozů, se zbožím, které jsem viděl poprvé v životě. Právě jsme přejížděli nepřehledné místo, kde se křížily dvě cesty, když nás málem smetl notně oprýskaný kočár, kterého hnala síla dvou koní. Jeho kočí se ani nenamáhal zastavit a omluvit se a zmizel v oblaku prachu. "Kam čumíš, ty pražský hovado!" zakřičel za ním jeden z rozlícených kupců a k nám hněnivě dodal. "Jak nemají barevný lucerny tak jsou po kolena v hnoji! Přednost z prava, to jim nic neříká! Jak mohli vůbec dostat kočířský průkaz, ptám se!" Jeho společníci a ostatní kupci jen s mručením přikyvovali. Hned kousek za vstupní branou nám stráže překřížili cestu halapartnami. "Ve městě zuří menší nepokoje, ale všechno máme pod kontrolou." oznámila stráž. A vskutku: po ulicích se trousily menší skupinky mladých lidí, povícero pážat a městských pobudů. Hlasitě vyřvávali na řadu stráží a někteří po nich dokonce házeli dlaždice a prázdné láhve. "Co má znamenat tenhle průvod šašků, no co?" položil za všechny otázku menší a kulatý kupec s malýma očkama a upocenou tváří. "Co by, frackové protestují proti válkám, znečišťování země a týrání zvířat." odpověděl kdosi. Rytíř Smutek se tázavě podíval na kulatého kupce. "Ale mě připadají, že se spíše opíjejí a dělají nepořádek!" "Co nepořádek. Bordel dělají ty parchanti..." Kupcův obličej se roztáhl do širokého úsměvu. "Voni na to kápli, pane! Nic jinčího vtem totiž néjni. Ale už mě to začíná pěkně vytáčet." s tím se otočil na stáže a začal láteřit. "Povídám důstojníku, račte prominout, ale já vezu (mimo jiné) i zélí jó! A každej hlupák (tím samozřejmě namyslim Vás, generále) ví, co dělá zélí na slunci. Totiž hnije, vašnosti. A to je pak smrad jako z kravince, kde všichni trpěj průjmem, rozumíte admirále! Tak povídám, nenechaj se prosit a pustěj nás dovnitř..." Vprostřed jeho dlouhé litánie přiběhl ke stojící řadě strážníků jejich velitel. Zřejmě byl ve špatné náladě. Člověk, který na všechny křičí a vyhrožuje šibenicí není právě adept na vítěze soutěže "Náš serža, náš táta". Na druhou stranu je třeba řící, že my i ostatní kupci jsme se tím docela dobře bavili. "Co se to tady,himlaudon, děje!" zařval nakonec na nejmenšího z nich. Ten poslušně zasalutoval a tenkým hláskem nahlásil vystrašeně: " Protestují proti týraní zvířat a..." Velitel si skupinu (teď už spíše dav) buřičů, přeměřil přísným pohledem. Podle toho že se zle usmál, ho zřejmě něco napadlo. A že to nejspíš nebylo nic z příručky "Hrej fér". "Vypusťte psi!" rozkázal. Někde práskly dveře a ulicí vyběhla smečka dobrmanů se slinami u huby a krví podlitýma očima. Ani není třeba zdůrazňovat, že štěkali jak šílený. A tak mezitímco se dav pokoušel utéci zběsilým psům, strážníci se konečně odhodlali k nějaké odvetné akci a počali účastníky té komediantské sibérie mlátit dřevěnými obušky. Někteří se, pravda nechali trochu únest a nezničili jen jeden obušek, ale u kupců se to setkalo s hlasitým projevem spokojenosti a většina začala tleskat. Někdo dokonce vytáhl sáček podzemnice olejné a pohodlněji se nátáhl na kozlík. A někdo si neodpustil ani škodolibé projevy. "Vem ho pěkně přes držku..." "Tak tomu říkám bekend, pánové..." "Psi jsme si odbyli, ta teď třeba lvi né?" "Levý hák, úder na spodek, ale Balboa kryje a...zásahl Apolla ze strany! Škoda, že to nevidíte dámy a pánové.." " Tož ten jejich velitel si to pěkně odsere, to vám říkám." promluvil opět kulatý kupec. " Proč?" zeptal jsem se a zezadu se ozvaly další udivené otázky a výkřiky. " Dyť si to zasloužili, mizerové drzý!" "Správně!" " S čim přišli,s tim taky vodešli!" "Správně!" "Myslíte s hubou plnou párátek?! A když jsem u toho chození..." " Kam ten svět spěje!" "Fakt to chceš vědět?!" "Správně!" "Quis custodiet ipsos custodes?" "Správ...cože..co to říkal...žádám důrazně abych byl informován...?!" -Kulatý-se poťouchle usmála pokračoval. Byl to očividně městských mravů protřelý člověk. " Páč to všichni budou považovat za nepřiměřené jednání, ty hajzlíci si budou všude ztěžovat. To že zaneřádili půlku města a ještě víc toho rozmlátili nikoho zajímat nebude." Všichni ztichli a mručeli. Kupodivu začali souhlasně kývat hlavami. Hmm... všichni asi vědí jak to chodí. Co může vědět vesničan jako já, že. Konečně nám byl umožněn vjezd do města, které před námi otevřelo svou bohatou náruč. Byli jsme v Praze.
U tohoto článku je 7 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
