|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Nemáte Punishera, otče? Stařík v budce se s trhnutím probudil a zamžoural z okýnka na zákazníka. No zákazníka: špatně obarvená hlava a velká lebka na triku, pche. Póvl. A jak mu to řekl? Otče? Tohle nebyl typ člověka, který by upsal život Kristu Takže cvok, jako by jich nebylo málo. No počkej holobrádku. Žádný prasečiny nevedeme, mladej, tohle je ..tó.. nó..slušnej tabák. Kup si Ohníček a zmiz a zarazil se. Jedním z důvodů byl i fakt, že staříkovo vědomí konečně dohonila realita, která na sebe strhla konečně dědovu pozornost a on si uvědomil, že proti němu stojí člověk, co má opravdu špatně obarvenou hlavu, bezpochyby lebku nastříkanou na triku a především dlouhý plášť, který se na několika místech podivně boulí. Další věc, kterou si uvědomil byla myšlenka úzce se dotýkající jeho věku a potíží se srdcem. Možná byl senilní, ale promiňte, blázen určitě ne. A pak tu byl ten pocit. Pocit, že tahle postava má navíc něco, co by v žádném případě mít neměla. Alespoň ve skutečném světě. Stařík si protřel oči a zatřásl hlavou. Pak znovu zaostřil. Moc to nepomohlo Máte nějaký komiksy, otče? zeptala se znovu ta postava. Rozum a Smysl pro kšeft konečně převzal vládu nad řízením staříkových dalších myšlenkových pochodů, které si vysokou rychlostí šněrovali k okraji srázu existence. Usmál se. Jo, komiksy..proč jste to neřek hned, mladej ? a s tím zmizel pod pultem. Myslíš, že tam má brokovnici? Daniel se otočil na Lukáše a pomalu se usmál. Byl to ten typ úsměvu, který lidé obvykle vrhají na nemocného člověka, který má v jedné ruce zapalovač a v druhé plný kanistr benzínu. Vysvětlovat Lukášovi, že takový všední úkon, jako je sehnutí se pod stůl, nekončí pokaždé přestřelkou a masakrem a on se o to ani nepokoušel. Místo toho mu zvýšil hlasitost na walkmanu a poplácal po rameni. Takže volá policajty Stařík se, stejně tak rychle jak zmizel, objevil za pultem, a sfoukával vrstvu prachu z balíku časopisů zavařených v igelitu. Nakonec ten balík s triumfálním výrazem hodil na pult. Už je to pěkně dlouho, co si u mě naposled někdo koupil komiks, víte? Naposled to bylo..počkejte .hmm co je vůbec za rok? No ale já si vzpomenu takže tady to máme Čtyřlístek -Na rozkaz císaře-..to byl velkej hit Lipse Tulipana vod Saudka nějaký čísla Komety, pár čísel Crwe Batmana, ale to je pěkná sračka víme? Prostě měli potíže s překladem mno dál tady mám nějaký X-meny, Loba, Punisher, Rychlé šípy á hele Sin City, co já se ho nahledal mlel stařík bez odpočinku. Profesionál se holt pozná. Daniel ho zarazil pohybem ruky. Jako anděl měl času nekonečně mnoho, jako anděl seslaný k Zemi za brutalitu měl jenom šest dní. Ne, vlastně už jenom pět. Vezmu si všechno, otče prohlásil a usmál se. Stařík, který konečně chytil dech po své dlouhé přednášce o vlastním zboží, si po tomhle oznámení musel zainhalovat penicilinu. Všechno říkáte? Ale to Vás bude stát hromadu prachů, mladej. Vždyť to jsou už unikáty Další pohyb rukou a další úsměv. Kolik je přesně hromada prachů, otče? Plus mínus pár korun Někde v hlavě prodavače něco zajuchalo štěstím a zamnulo si to spokojeně rukama. Ve staříkových očích pak zařval hladový lev. Na tohle čekal celej život. Na člověka, co k vám přijde v hnusný dopoledne, s cizáckým přízvukem a předloží vám nabídku, která vás zajistí na zbytek života. To že termín zbytek života zahrnuje pouhých pět dní, samozřejmě nevěděl, ale pravděpodobně by mu to nevadilo. A vůbec, jak dlouho člověk vydrží pít alkohol a cpát se kaviárem? Stařík labužnicky přivřel oči. A kolik nabízíte? Chápejte, i on měl nějakou čest a vzdálenou představu o významu slova fér. Daniel se tajemně usmál a z náprsní kapsy kabátu vytáhl hrst zmuchlaných bankovek. Provokativně natáhl ruku až ke starcovým brýlím, které se začali zamlžovat úpornou snahou spočítat jejich hodnotu. Nakonec s cinkotem praskly. Cože?! Jenom deset tisíc?! Za takovýhle skvosty posranejch deset tisíc?! Za tyhle prachy vám tak akorát prodám vobaly vod žvejkaček mladej zalamentoval překvapivě a komiksy bleskurychle zmizely pod pultem. Daniel se stále usmíval, přesněji řečeno mu zmrzl úsměv na rtech s rychlostí T1000 v kapalném vodíku. A jako T1000 se začal lámat a s ním i Danielova trpělivost. Bojovník, co pozabíjel tolik pekelných příšer, oblud a znovuožilých úředníků berňáku, teď couvá před touhle parodií na Adama?! Nikdy v tomhle v životě, ani v žádném jiném čase a prostoru! Můžete dostat deset tisíc těhle směšnejch papírů, nebo a s tím opět zalovil v kapse. To co vytáhl, už vůbec nemusel stánkaři strkat pod nos. Naopak. Stánkař se tiše modlil, aby od něj tahle věc bylo dost daleko a nejlíp s otočenou hlavní. nebo dostanete jednu, zato protiplášťovou nábojnicí značky Sellier a Bellot do hlavy. Úplně zdarma. A věřte mi, budu se strašně stydět, protože jste mi byl docela sympatickej O tom stařík pochyboval. Zcela určitě nepochyboval o tom, že kdyby cizinec skutečně zmáčkl spoušť, nejenže by z něj zbylo něco hodně podobného té věci, se kterou lidé obvykle ochucují pizzu, ale to samý by pravděpodobně zbylo i z jeho stánku a dětské školky, která byla hned za jeho kšeftem. To že byla na druhé straně hodně frekventované silnice by jí asi nezachránilo. Před obličejem se mu začalo s hukotem roztáčet šest hlavní a ostře kontrastovali s jeho životem, který se mu právě odehrával před očima. Škoda, některý pasáže by si rád připomněl. A to včetně zvuku. Ten chlápek na mě míří rotačním kulometem! No chápete to? Prostě spolu mluvíte o komiksech a penězích, samý zdvořilosti a najednou pic, čučíte do šesti roztočenejch hlavních a jediný co slyšíte, je zvuk elektromotoru! Prostě ten chlápek najednou šáhne do saka a vytáhne na vás kvér, kterej strkala pěchota na vrtulníky a tanky! A v jedný ruce! A to si myslel, že se takovýhle věci stávaj jenom v Americe. Mekdonaldi zasraný! Vůbec nemám pocit, že jsem to přehnal promluvil Daniel s hlavou nakloněnou k Lukášovi. No prosim a teď si ten úchyl ještě kecá sám pro sebe, zavrtěl v duchu stařík hlavou. cože? opravdu na tanky hmmm vrtulníky Ale dyť to má jenom šest hlavní a vystřelí pár tisíc střel za sekundu ty lidi sou fakt divný když teda myslíš Daniel otočil pozornost zpátky ke stánkaři a vrhl na něj jeden ze svých šílených úsměvů. Pak mu rozpačitě volnou rukou zamával a zastrčil metr dlouhou zbraň zpátky po oděv. A králíka tam náhodou nemáte? pokoušel se uvolnit atmosféru stařík. Třeba to je nakonec jenom vtip nebo kouzelnický přestavení. Daniel se bavil. Fakt skvělej vohoz! Proč něco takovýho neměl tam Nahoře? Pche, ty tradicionalisty! Když jste někoho ve jménu Božím rozčtvrtili mečem, nebo roztrhali koňma, to bylo v pořádku, ale jenom ustřelíte někomu nohu a máte padáka nó spíš vyhazov! Celou věčnost držkou přímo dolů! A proč?! Asi kvůli tomu, že střelnejma zbraněma nejste dost osobní a nepocítíte ten pravý poslední Božský dotyk! To, že je opravdu poslední a prostřednictvím dvacetikilového meče asi oceníte ztěží. Plamenné meče?! K smíchu! Danielovi se na Zemi začínalo líbit. Moc. A moc se začínalo líbit, že se mu tady líbí. Ten ruch! Ta svoboda a rozmanitost! Ty zbraně, jídlo a pití! A hlavně žádná harfa, nebeský chorály nebo modlení, který každej stejně jenom předstírá. Za celej svůj andělský život-neživot si neužil tolik vzrušení jako třeba při hloupý jízdě autem. Křídla a tady?! Leda jako předseda spolku pěstitelů holubů Nikdy nepocítil, že by mu cokoliv chybělo, ale teprve tady měl pocit, že může mít všechno. Zkusmo ještě jednou zalovil v kabátu. Tak králík asi dneska není na programu, pomyslel si stařík, když mu okolní svět vyplnilo ústí hlavně. Okolní zvuk se tu odrážel s ozvěnou. Takže dneska jsou zřejmě na programu zbraně hromadného ničení. Ani ty kouzelníci už nejsou to, co bejvali. Jakoby z velké dálky k němu doléhaly zvuky ulice. Žjóóóóóóva! neudržel se Daniel. Tak takhle ty definuješ výraz nenápadný-? Tys určitě nesloužil u paragánů, co? Lukášovi docházela trpělivost. Nejenom, že nesdílel Danielovu radost z pobytu na Zemi, která byla pro něj byla jeden obrovský reprák traschmetalovýho koncertu Bytí a Jsoucna u kterého seděl nejblíže. Nejenom že Ho poslali sem dolů s tímhle šaškem s dimenzionálním pláštěm ústícím v nějakém armádním skladu spojeném s historickým muzeem. Ne. Bylo to tím, že nesdílel radost z pobytu na Zemi, která byla pro něj byla jeden obrovský reprák traschmetalovýho koncertu Bytí a Jsoucna u kterého seděl nejblíže, ale navíc Ho poslali sem dolů s tímhle šaškem s dimenzionálním pláštěm, ústícím v nějakém armádním skladu spojeném s historickým muzeem. Už zbývalo jenom pět dní. Pět dní a bude konec. Tedy Konec, ať už vyhraje kdokoliv. A on se vrátí zpátky. Možná. Nakonec. A pak to začne zase od začátku. V těch pěti dnech se sice stane tolik podivných věcí a úkazů, jako třeba příchod Antikrista, Cesta Čtyř Jezdců, nebo jen prachobyčejný zrudnutí moří a oceánů krví (Lukáš byl přesvědčen, že tento úkaz bude mít něco společného s městem Bibione. Proč, to nevěděl.), takže člověk držící v ruce rychlopalný kulomet a dožadující se komiksu bude jen kratičké intermezzo mezi počasím a sportem v televizi, ale pozornost to určitě přitáhne. Pozornost těch nesprávných lidí. A bytostí. A navíc měl dojem, že tady na Zemi mu jeho glejt Nesmrtelnosti podepsaný Nejvyšším propadl jako hodinová jízdenka tramvají. A když umřete opravdu Já jsem byl u vyhlazovacích oddílů přehlušil tok jeho myšlenek Daniel. Lukáš chápavě zakýval hlavou a otevřenou dlaní provedl rychlý pohyb. Ozvalo se lusknutí prstů a stánkař pečlivě přepočítával bankovky za komiksy, které právě prodal. Na chvíli měl pocit, že to co se stalo, nebyl jen obyčejný kšeft, ale tyhle nesmysly rychle vypustil z hlavy. Koneckonců už stárne. Ale přes všechny tyhle věci, mu něco nesedělo. Byl do dojem. Ano, na těch lidech bylo něco podivnýho. Ale co To slovo ho lechtalo v mozku, kradlo se to do myšlenek a rušilo při počítání. Nakonec vzalo frontálním útokem staříkovu křečovitě sevřenou čelist. Křídla?! pronesl udiveně. Nakonec zavrtěl hlavou a s mžourajícíma očima vyhlížel dalšího potencionálního čtenáře Brava nebo Playboye. S pomocí boží vydělá dneska pěknej balík Pokračování příště
U tohoto článku je 11 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
