|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Svatý Václav přeletěl zrakem záplavu svatozáří a křídel, které se táhla od obzoru k obzoru. Andělé, rozpačití z toho, že musí stát v pozoru na sebe nechápavě pomrkávali a krčily rameny. Co má tohle zase znamenat? I když, jak bylo řečeno, se řady andělské vojska zdály nekonečné, Václav měl starosti. Měl pocit člověka, který si sebou na záchod vezme časopis, sklenku vychlazeného pití a toaletní papír navíc, s tím, že si z nutnosti udělá komfort a pak si pozdě uvědomí, že si zapomněl sundat kalhoty. Prostě pocit veterána z vietnamské války, který jako jediný z čety přežil noční útok Viet congu, vzbudil se s rukama od krve na hromadě mrtvol a o téhle zkušenosti by měl vyprávět na sjezdu fanoušků Walta Disneyho. Pocit, že někdo z Nebeský administrativy pohnojil všechno, co se dalo: zkušený bojovníky skopli na Zem (a s hrůzou si uvědomil, že jsou všichni ozbrojený jako skladiště pro jednotky SWAT) a jemu do armády nacpali pozemský ekvivalenty hipísáků, povalečů a štábkriplů. Až tohle uvidí Lucifer, bude to považovat za blbej vtip. No co, jeho chyba to nebude. On, koneckonců, udělá všechno co bude moct. Všechno. takže zapomeňte na všechny ty řeči o milosrdenství, odpuštění a dalších blafech. Zapomeňte na pojem fair play, čestnej souboj nebo soukromí ve sprchách.V následujících dnech vám ze života udělám pekl sakra ehmm takový peklo v Nebi, že ty rohatý tam dole, se proti vám budou mít jak na americký zahradní párty. Budete cedit krev, budete klít, budete si přát abyste se nikdy nestali andělama. Protože, pánové, nám nastává Den posledního soudu, Den zůčtování, Armmagedon a každej z vás ví, co to znamená. Poslední. Rozhodující. Boj s Peklem. Očekával nadšení, výkřiky radosti typu Tak jsme se toho dožili plácání rukou po ramenech a bouřlivého potlesku. Možná taky očekával vzdech hrůzy,napětí a očekávání. Prostě nějaké emoce. Ale určitě nečekal nechápající výrazy a hluboké ticho, jak to v podobných případech bývá, přerušované pouze cvrkotem a kvákáním žab. Tak to, ksakru, ne! Hej vy tam! No ty s tím nahým zadkem! Jméno! zařval Václav na jednoho ze zmatených cherubínů, kolem kterého se náhle utvořil kruh vzducho, ale především andělprázdna. J..já..já? zakoktal potichu Amor. Né, svatej asi! Proč pořád držíte v ruce ten luk?! Umíte s tim člověče, vůbec zacházet! dostalo se Amorovi teatrální odpovědi Václavovi doprovázené obviňujícím prstem. Amor se nadmul pýchou. Však on tomu páprdovi ukáže! Jestli umím zacházet s lukem?! Jsem tím vyhlášený! Nikdy neminu srdce! jeho vychloubání doprovodil sbor souhlasného mručení a pokyvování hlavou. Václavovi v očích zahořel slabý ohýnek. Že by se v té bandě umouněnců spletl?! Nikdy nemineš? Hmmm poslechni chlapče, jaký vztah máš ke střelným zbraním, konkrétně k odstřelovací pušce značky K9? a s tím se otočil k celému tomu nebeskému vojsku a slabě se usmál. Myslím, že je čas naučit vás milánkové jemnému válečnickému řemeslu dvacátého století Ani Peklo nelenilo. běloušové jsou především banda okřídlenejch ctností (ať mi upadnou ústa a shnijou v močálu Bolesti). Vždycky byli čestní (fuuj) a nezáludní (Lucifere, smiluj se nade mnou), zkrátka idioti. Ovšem to neznamená, že v takovým duchu budou pokračovat i při Soudnym dnu, protože, a to je jim pánové třeba přiznat, jsou sakra vychcaný Rada Piktogramu Ohně seděla v místnosti a očima sledovala přecházejícího Beelzebuba, velitele armády Pekla. Sledovali ho a s hrůzou si uvědomovali, že to je člov démon na svém místě a že s ním by mohli opravdu vyhrát. Pochopte, od začátku věků se vědělo o válce Pekla s Nebem, strašlivé řeži, třesoucící se zemi, krvavých oceánech atd. atd. Ale tohle všechno byly jen výmysly člověka s bujnou fantazií nad třetí hodinou ranní a nějaké té lahvi vína. Prostě i přes všechny pokusy Pekla o vládu nad světem, bylo všem členům Piktogramu Ohně jasné, že oni budou nakonec ti, kteří hrajou poker zvaný Vesmír jenom s dvojkama. Co by to bylo za pořádek, kdyby Zlo v konečném účtování nakonec vyhrálo, že? Na druhou stranu, když umíte blafovat Ta představa se jim začínala líbit. Beelzebub jim bezelstně odkrýval tajemství jednoduchosti molotovových koktejlů, zákeřnosti střel dum-dum a sarinu, destruktivnosti napalmových bomb a záludnosti Trojského koně. S timhle člově démonem v čele Armády Chaosu nemůžou prohrát! Když tak o tom všichni členové v duchu přemýšleli, i plichta by stačila. Je na čase, pánové, použít veškerou tu špínu, který ta lidská verbež nahoře, říká umění válečnictví (nebo taky press button) a nakopat Starýmu a jeho běloušům bederní roušky a noční košile Jeho projev se setkal s bouřlivým ohlasem všech členů Piktogramu Ohně, kteří se nechali unést tíhou okamžiku a spustili hromový potlesk. Azmael, nejstarší pekelný předák, dokonce zamáčkl slzu dojetí. Jen kdyby to tak slyšel šéf Du du hast du hast mich - Právě ve chvíli, kdy Rada piktogramu Ohně žasla nad schopnostmi svého vojevůdce, kdy mu projevovala vděk nekontrolovatelným potleskem, kdy se jednalo o budoucnosti světa, který měl po Soudném dnu nastat, seděl Ďábel na svém trůnu z lidských kostí, doplněný o nějaký ten kousek anděla nebo démona, který nenaplnil jeho důvěru nebo prostě stál ve špatnou dobu na špatným místě a potřásal hlavou do rytmu. Jeho sál, velká kruhová místnost, dlážděná rudými žulovým kvádry, osvětlená stovkami loučí, se stěnami pokrytými torzy těl hříšníků a řetězy, se otřásal pod náporem těžkých, jako žiletky ostrých rifů kytar skupiny Rammstein. Návštěvníka, kterého by tahle skutečnost v pekle nevyvedla z míry, by se však určitě pozastavil nad posluchačem, který ten hluk vychutnával stejně, jako by Prodanou Nevěstu vychutnával milovník opery: s decentním úsměvem a rukou mávající do rytmu, a občas pijící šampaňské z roku 1869, který se, jakožto rok, opravdu vydařil. Pravda, bylo by tu pár rozdílů: třeba ta načervenalá záře zpod labužnicky přivřených víček, ostře řezaného, ale lidského obličeje. Nebo taky mohutných beraních rohů. A promiňte, třeba i to, že i když to ve sklenici je opravdu červené, víno to bude stěží. Možná i ta zčernalá, potrhaná křídla, složená za zády jako plášť by něco napověděla. Třeba to, že právě stojíte před samotným Satanem, vládcem Pekla a to, do čeho vás právě namáčejí není bublinková koupel. Du hast mich du hast mich gefragt du hast mich gefragt - Naproti všem vrozeným lidským představám o Satanovi, krmenými gotickými malbami a představami filmařů té nejspodnější filmařské branže, kam ani duch Eda Wooda nenamočí, nevzbuzuje pán pekel ani tak hrůzu, jako spíš nervozitu. Asi jako když zpronevěříte několik miliónů, dokonale to utajíte a namátkou k vám přijde člověk z berňáku. Člověk se prostě bál toho, co přijde, až na On přijde na Vás. Asi jako paranoidní mravenec, leze pod trubicí vysavače a celou tu cestu se modlí, aby ten podělanej spínač tam nahoře někdo nezmáčkl. Stejný pocit měl možná i démon Festuzel, ale ten to na sobě nedal znát. Festuzel byl takovým podzemním ekvivalentem svatého Jiřího s tím rozdílem, že Festuzel byl až do morku kostí prolezlý aristokracií anglických sluhů poloviny 19. století. Tedy stále ten samý nezúčastněný výraz ve tváři, jakákoliv absence zbytečných pohybů a emocí a, samozřejmě, slovní zásoba skládající se z Sire, Sire? a Sire. Záznamy říkají, že vrchol Festuzelova emotivního vypětí, bylo nesouhlasné odkašlání zhruba před čtvrt stoletím. Co ho tak rozrušilo, však záznamy nedochovaly. S ledovým klidem přijímal kletby snesené na svou hlavu stejně, jako pochvaly v podobě celoživotní permanentky do mučírny č.1249. Ani teď nijak nekomentoval chování svého pána, jen s trpělivostí zmrzlého mamuta stál opodál a držel podnos s pohárem. Nezáleželo mu na tom, jak dlouho tu bude stát. Až si bude jeho pán přát další pohár krve, za chvíli, za hodinu, nebo za sto let, on tady bude a začne servírovat. Vždycky a navždycky. Jen kdyby ten kravál trochu ztlumil pokračování zase někdy příště
U tohoto článku je 37 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2025 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
