|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Ťuk-ťuk-ťuk strojově stereotypní zvuk mačkaných kláves se nese prázdnou, pozdně odpolední kanceláří, jako zvuk kulometu. Paprsky se derou přes pootevřené rolety a nechávají za sebou pruh prachu a ticha, větrák u stropu se sice líně točí, ale dusno, lepící se na šatech s spolu s potem, nerozežene. V puse je sucho, na rtech slaně, v hlavě prázdno a zapařeno. A v odraze brýlí se z nicoty vynořují písmenka Ariel, velikost 11, tvořící dohromady slovo, slovo větu, věta odstavec. Další odstavec o technickým popisu softwaru k brousícímu stroji. Další odstavec o ničem. A pití větrá a teplá. Čas se vleče, jako i on byl unavenej z toho horka venku. Jenom párkrát setřít rukou zpocený čelo, opláchnout si ruce a zase sednout za počítač. Kdyby se člověku nechtělo alespoň tak spát... Někde zatroubí vlak a odpoví mu...troubení rohů... spoustu rohů. Tady v kanceláři uprostřed města? A Boromír, syn Denethorův, jeden z Devíti pěších, jim odpovídá. Jen já vím, že svoje poslání nesplní. Vidíte ty šípy letící skrz okno dovnitř? Přece je musíte vidět... A kde jsou ostatní? Byl to Nazgul, ten stín, co přešel přes světlo zářivek, které bůhvíkdo nechal rozsvícené? Víte to třeba vy, Same Spadee, to byl případ pro vás, ne? Sedíte tu vedle mě, s kloboukem naraženým do očí, zachumlaný v kabátě s nohama ležérně opřenýma o stůl. Ta vaše cigareta mě štve, fakt že jo. Král Artuš sedí v kancelářském křesle trochu zasmušile: postava v nablýskané zbroji, se stříbrnou čelenkou nad vyhaslýma očima. Jediný pohyb, kterého je schopen, je hlazení ostří Excalibru, položeného v klíně. Ta vaše cigareta mě štve, fakt že jo. I ty postavy v mnišském hábitu, přesně ty dva, co si s hnusem prohlížejí vytištěnou stránku. Máte pravdu Vilém z Baskervillu i ty Adsone z Melku, tohle písmo studí a nic neříká, statt nemo prostime nomine...Už dokážeme psát jen Aristotelovy knihy smíchu, u kterých pláčem a sami sebe dávíme jedem. Neodcházejte, prosím... Gandalfe Bílý, ani nevíte jak vám závidím tu hůl, i já bych se tak rád o něco opřel. Možná je to tou třesoucí se podlahou. Zemětřesení? Spíš jsme probudily písečné červy, gigantické tvory osedlané Fremeni, bránící své ložiska koření. Možná toho vpředu řídí sám Atreides...Duna není místo pro měkoty. Ani pro Harkonneny. Anebo Brouci chrání svojí královnu? Nemám skafandr členů Hvězdný pěchoty a Razcakovi Rváči si jen udiveně prohlížejí vysokou květinu se šlahounem, známou jako Trifid. To všechno tady v šedivý a pozdně odpolední kanceláři. Celou zavšivenou planetu za jedinou hodinu ve stínu stromů v Loriénu, za jeden krok po schodech v Mórii, za jedno pivo v Prokopnutém bubnu. Možná tam znáš cestu, Zavazadlo? Samozřejmě, jenom výhružně zaklepeš víkem, než odpochoduješ těmi stovkami nožiček někam dozadu, ke kopírce. Ani ty mi nic nepovíš, havrane? "Nevermore..." říkáš. Čas je jenom nabroušený kyvadlo, spouštící se pomalu dolů. Sakra, řekne mi někdo jak odtud pryč! Uslzený anděly Euchride, s křídly od bahna bažiny a zakrváceným srpem za opaskem, ani ty mi nepomůžeš. Jen si dál brnkej na harfě tu svoji odrhovačku. "All beauty must die," taks to přeci vždycky říkal. A pozor ať neušpiníš koberec... támhle Marigold se určitě rád přidá. Konečně je tu někdo, kdo mi snad pomůže, kdo mi vodpoví. Tak, Geralte Zaklínači, stojíš tu nade mnou, stříbrný meč napřažený a stále váháš? Můj bělovlasý příteli, máš přece zabíjet nestvůry a teď váháš! Neposlouchej Aragorna, ani Krvavýho Patejla. Neposlouchej nikoho a zabij mě... Stejně jako včera, stejně jako zítra. To všechno tady, v šedivý a pozdně odpolední kanceláři.
U tohoto článku je 1 příspěvek. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2025 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
