|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Seděl jsem ve vlaku a spal, když v tu skrz mé sluchovody zabloudil až do mého bezstarostného spánkového bezvědoma sykot zavírajících se dveří a jako zcela rušivý element nedal mému ústrojí myšlenkovému šanci nenabýt alespoň částečné reality. Ovšem slyšet hluk zavírajících se dveří nebyl důvod k sebemenšímu znepokojení, spíš jako uvědomění si postrádání libovolného následujícího hluku. Vlak se asi zapomněl rozjet, trklo mi. Jenže já slyšel absolutní ticho a začínal si uvědomovat, že něco není samo sebou. To mě přinutilo otevřít oči. Byl jsem ve vlaku dočista sám a před sekundou zavřenivšími dveřmi i uvězněn. Popadl jsem všechny svoje věci a hnal ke dveřím na druhé straně vagónu, nenapadá mě teď důvod, proč jsem si v tu chvíli myslel, že by mohli být ještě otevřené. Po marném zalomcování jsem si všiml otevřeného okénka a v tu chvíli mě trklo. Když jsem se ujistil, že na instinktivně zamyšlovanou metodu úniku jsem příliš neohebný, vystrčil jsem z okénka hlavu a opravdu jen po chvilce na druhé straně nástupiště spatřil někoho jako průvodčí a velikosti polovičního igráčka (stejně modrého). Po několika výkřicích haló! se opravdu igráček otočil a namířil směrem ke kabině strojvůdce. Po minutě nejistoty jsem se přece jen dočkal onoho vysvobozujícího pšššššššššš a dveře se otevřeli. Já tak opět mohl prvním krokem okusit svou svobodu (vážně si nepamatují, zda to bylo levou či pravou nohou). Poté, když jsem si už v klidu všechny své myšlenky v hlavě srovnal, musel jsem se místo nadávání pořádně usmát, protože přesně tohle jsem přeci JÁ. Psáno v dlouhé chvíli při čekání na další vlakový spoj na nádraží Kralupy nad Vltavou).
U tohoto článku je 7 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
 |
| © kopyrajt 2000 - 2025 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
