|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Průmyslová kamera číslo 356 Místo: Starý obloukový most, vyrobený roku 1994 používaný do roku 2003, určený k demolici v roce 2014. Objekty sledování: Objekt 1: mužské pohlaví AČM 46 stáří 25 let Objekt 2: ženské pohlaví AČŽ 15 stáří 19 let Objekt 3: mužské pohlaví ČLM 01 PŘÍSNĚ TAJNÉ Další údaje: ozbrojen (střelná zbraň Glock 19) Čas: -22.31.15. středoevropského času 27.10.2010 Další údaje nahrávám Drobný, podzimní déšť smývá popraskanou asfaltovou silnici mostu od olejových skvrn, bláta a odpadků, co sem nanosili místní bezdomovci, žijící v domech z popelnic, krabic a starých vraků aut. Z desítek lamp, které lemují most po obou stranách svítí jediná a ozařuje svým špinavě žlutým světlem část dvouproudové silnice a padesátimetrovou temnou hloubku, která končí hladinou řeky, ohraničenou rezavým zábradlím. Jakoby náhodou, přesně na rozhraní konce kužele světla, tu proti sobě stojí trojice lidí. Na jedné straně, tisknoucí se k sobě, muž a žena. Oba jsou téměř nazí, oblečeni jen do zbytků starých kabátů a černého igelitu. Muž, spíše mladík, těžce oddechuje a nepřestává sledovat postavu naproti a svým tělem chrání asi dvacetiletou dívku. Má černé vlasy a strach. Tuto dvojici sleduje bez pohnutí třetí osoba, stojící asi sedmdesát metrů od nich. Je oblečena do černé kombinézy a dlouhého pršipláště. Navzdory dešti má kapuci staženou z holé hlavy a skrz rudá skla úzkých brýlí pozoruje dvojici naproti. V levé, natažené ruce svírá automatickou pistoli s laserovým zaměřovačem. Netřese se zimou, ani strachy. Čeká. Nakonec promluví. Vraťte se zpátky. Mladík popošel nejistě dopředu. Vrátit se kam? zakřičel roztřeseně. Zpátky tam, kde jste vznikly, AČM 46. Zněla odpověď. Nejsem žádnej AČM 46! Slyšíš mě?! Ani ona není AČŽ 15! Jsem lidi! Normální lidi! Mu..museli jste udělat chybu jsme lidi křik byl hlasitější a zoufalejší. Negativní. Žádná chyba. Ty nejsi člověk. Ty jsi AČM. Android-Člověk-Muž. Ona je Android-Člověk-Žena Drž hubu! To..to jsou všechno řeči..nejsem android, chápeš?! Jmenuju se Adam a pracuju jako technik ona se jmenuje Eva. Bioložka Negativní. Implantáty, vzpomínky. Vše umělé. Ty i ona. Hlas mladíka nabýval na zuřivosti. slyšíš mě?! Jsem člověk! A ona taky! To ty jsi android! Ty jsi kus zasranýho kovu! To já tě dával dohromady, stejně jako desítky takovejch jako ty! Pozitivní. Já jsem android. Stejně jako vy. Jsme stejní. Musíte se vrátit. My se musíme vrátit. Dívka, celou dobu ztuhlá strachem a zimou, se najednou vyškubla ze sevření a rozeběhla se proti postavě v pršiplášti. Mladík se si snažil zadržet, ale po mokrém igelitu se mu smekly ruce. Křičel na ní. I ona celou dobu cosi křičela. Bosé nohy pleskaly o asfalt, rozstřikovaly louže a odkopávaly odpadky a smetí. Běžela. A křičela. Mladík stál a stále na ní volal. Natahoval ruce. Nevnímala ho Běžela. Rychleji a rychleji. Postava v pršiplášti se nepohnula. Nevnímala křik. Její. Jeho. Když uběhla dívka už polovinu cesty, pohybem palce zapnul zaměřovač.Červený bod se ustálil na její dmoucí se hrudi. Ona běžela. On křičel. Zmáčkl spoušť a noc rozerval výstřel. Přehlušil pleskání nohou i křik. Dívčin hrudník explodoval a náraz střely jí odhodil několik metrů zpátky, přímo na vrak automobilu. Ticho a šumění deště. Někde vzlykání a pláč. Jeho. Postava v pršiplášti kontroluje tělo: Místo hrudníku v něm zela díra po protipancéřové střele, lemovaná zbytky syntetické kůže a mezi polámanými a zprohýbanými kovovými výztužemi, vytékala čirá tekutina. Ze zničeného pouzdra baterie přeskakovaly miniaturní výboje. Tělo dívky sebou poškubávalo. ..panebože cos to udělal, ty hajzle ze stínu se vymotal mladík a přistupoval k tělu. Poškození je minimální, zhruba 45%. Modely AČ jsou konstruovány na mnohem větší poškození. Odvětil suše muž v pršiplášti. Mladík vzlykal a třesoucími prsty hladil škubající se tělo. ne..to není pravda jmenuje se Eva, pracuje v biologii nemůže být android nemůže a já? já se jmenuju Adam, jasně Adam je mi dvacetpět .narodil jsem se šestnáctýho května osmdesátpět, moje máma máma pracovala jako učitelka a táta byl inženýr všechno si pamatuju, všechno našeho psa, dům, kamarády já nejsem android.nenene Muž v pršiplášti se na mladíka otočil a krátce se usmál. Vaše emocionální jednotka je velmi dobře naprogramována, AČM. Vaše typy 46 se opravdu zdokonalují. Pak se otočil k tělu. Tento model AČŽ Jmenuje se Eva, hajzle! EVA!!! Mladík zuřivě vyskočil a napřáhl se k úderu. Muž v pršiplášti se stačil jen otočit, když mu rána pěstí protrhla břišní stěnu, žaludek a vyjela zády. Svojí levou rukou však ještě stačil odjistit zbraň, přitlačit jí modelu AČM 46 ke spánku a stisknout spoušť. Muže v pršiplášti něco donutilo si kleknout. Divný, nepojmenovatelný pocit, který jeho jednotka zaznamenala poprvé. Snažil se na to zapomenout a rozhodl se pokračovat systematicky. Nejdříve překontroloval stav jednotky AČM. Primárním úkolem nebylo zničení prototypu AČM 46, pouze jeho zajištění. Naštěstí byla střelou poškozeno pouze 60% nervového systému. Tělo jednotky bylo bez poškození. Úkol tedy splnil. Jeho poškození jsou nepodstatná, zřejmě protržený vnější syntetický plášť a poškození vnitřní struktury šasi. Jen ten pocit, co se mu vrací bude muset prokonzultovat se svými programátory Zkusmo natáhl svojí dlaň, kterou si přidržoval oblast poškození, ke světlu. Namísto čiré tekutiny chladící a mazací směsy byla však jeho ruka od rudé, teplé kapaliny, která vytékala i z rány. Prošel paměťovou databází, ale k žádným technickým změnám, týkající se směsy, nedošel. Zvláštní. Ani organický plášť nebyl podobný ničemu, co se pro modely jeho řady vyrábělo. Stejně jako výztuže nebyly ze slitin titanu, ale z nějaké křehké bílé organické látky. A pocit se znovu vrátil, tentokrát naléhavěji a intenzivněji. Zima. Nedokázal zařadit ani vybavit si údaje vztahující se k termínu ZIMA Nával křeče ho donutil zvracet. Rudou tekutinu. Pocit. Ten pocit. BOLEST. Zkroutil se do sebe a začal řvát. Nechápal, co se jeho daty děje, nerozuměl svým obvodům, jen se svíjel bolestí. BOLEST. BOLEST to slovo se mu rozpíjelo v hledí jeho rudých brýlích a zatemňovalo nervový systém. Zřejmě je poškození vážnější, než analyzoval. BOLEST BOLEST BOLEST Jan Honza? Nechápal, co to slovo znamená. Nechápal, proč mu nervový systém zobrazuje do sítnice letní dům, cizí, smějící se lidi, nebo běžícího psa. Koutkem oka zachytil číslice na svých integrovaných hodinkách. Podle jeho propočtů by měly ukazovat čas 22.40.25.-ale teď se na nich zobrazoval čas odpočítávání. Pět. BOLEST Čtyři. BOLEST JAN..HONZA.. Tři. Jeho pohled zabloudil k jediné fungující lampě. Dva. K lampě se skrytou průmyslovou kamerou číslo 345. Jedna. Vy svině! Pak všechno pohltila exploze. Místo: Starý obloukový most, vyrobený roku 1994 používaný do roku 2003, určený k demolici v roce 2014. Objekty sledování: Objekt 1: mužské pohlaví řady AČM -prototyp 46 vyrobeno 2010 poškození: 62% nervového systému Objekt 2: ženské pohlaví řady AČŽ -typ 15 vyrobeno 2009 poškození: 44% šasi, hydraulického systému Objekt 3: mužské pohlaví řady ČLM -prototyp 01 PŘÍSNĚ TAJNÉ Další údaje: zničen integrovaným autodestrukčním systémem Čas: -22.41.25. středoevropského času 27.10.2010 Dodatek: Výsledky testu Výměna: pozitivní (průběh testu zaznamenán kamerou č. 345, archiv IB-8Z)
U tohoto článku je 26 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
