 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
|
|
Můj pohřeb
Všichni jste vítáni. Velké dubové dveře krematoria se pomalu otvírají, nic vám nebrání vstoupit. Stojíte ve smuteční síni a žasnete kolik odstínů může mít černá barva. Někde u stropu se vznáší má duše a sleduje pohřební obřad podle svých představ...
Kříže byste zde hledali zbytečně. Pokud to uznáte za vhodné, klidně se posaďte do některého křesla, zanedlouho se z reproduktorů začnou ozývat první tóny Beethovenovy Páté. Opona na velkém pódiu před vámi se pomalu rozjíždí a za těmi několika zbytečnými věnci a kyticemi vidíte velkou černou rakev dekorovanou zlatem (nesahat- stejně je falešné). Ač se to zdá nemožné, sál ještě více potemní, takže bílá promítací deska klesající před pódium vás skoro oslní. Poněkud stereotypní hudba je ostře přerušena zvukem kytary Anguse Younga- v očích několika smutečních hostů lze postřehnout jisté rozpaky a nejistotu zda si text Highway To Hell překládají správně. Naštěstí jim jejich odhad brzy potvrdí obraz na plátně- po několika trapných fotografiích z dětství vám konečně začne probíhat před očima rekonstrukce některých životních etap jednoho bezcitného sobeckého člověka, jehož život vám může být stejně ukradený jako byl jemu ten váš. První dobytá žena, první dobitý nepřítel, první zlezená hora, první zrušené auto, první daňový podvod... hudba utichá a projekce končí krátkým a náramně dojemným osobním pozdravem ve stylu Blair Witch...
V síni se trochu rozjasní, promítací deska vyjíždí zpět nad pódium. K mikrofonu přichází profesionální řečník, aby se pokusil fakticky zmapovat můj život. Jeho nervozita je dosti patrná, nepodařilo se mu najít nic čím by má osoba prospěla společnosti, snad kromě mé smrti. Špatně zahrané smuteční grimase nepřidá na kvalitě ani paradoxní podbarvení písní Stairway To Heaven, ani skutečnost, že několik mých známých hraje v rohu sálu poker. Řečník končí klasickou větou jak jste neradi, že už se se mnou musíte rozloučit a že budu žít dále ve vašich srdcích. No, děkuji pěkně. S úlevou se ztrácí kdesi za dveřmi a první akordy Nothing Else Matters oživují atmosféru ve znuděném sále. Za rakví se začínají pomalu otevírat masivní kovová vrata. Kohosi napadne povstat, ale když si všimne, že se na něj všichni ostatní sedící hosté dívají jak na blázna, sesune se s trapným pokašláním zpět. Rakev se dává do pohybu a pomalu vjíždí do tmy za vraty...
První tlumené rány si většina přítomných ani nevšimne. Když se však ozývají další a další, čím dál tím naléhavěji a ke všemu z míst, kde by mělo být hrobové ticho, smuteční shromáždění se nervózně zavrtí a vystrašeně šepotá. Nakonec několik hostů vstane s pocitem, že by se mělo něco dělat. Rakev však již zajela do nitra krematoria, vrata pece se pomalu zavírají. V posledním okamžiku, než zcela zakryjí výhled na černou rakev, mohou strnulí přítomní zahlédnout její zdobené víko jak s rachotem padá na zem. V sále se na chvíli rozhostí naprosté ticho naplněné očekáváním. Když se dlouho nic neděje, je zřetelně slyšet hluboké oddechnutí. Dokonáno. Zvenku se ozývá bohatý ohňostroj, usmívající se dav se chystá alespoň ze slušnosti kondolovat mé rodině. Nečekaně se začne z reproduktorů ozývat další známá melodie, tentokrát v podání Ozzyho Osbourna. Ale něco...
něco vám říká, že tak vysoko Ozzy ječet neumí. Během zlomku vteřiny si uvědomíte proč jste při vstupu do sálu cítili benzín. Vysoké plameny šlehají všude kolem vás, není kam utíkat. Když se se mnou tak neradi loučíte, půjdete se mnou. See You On The Other Side...
|
|
|
