|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Sedíš v práci, v koženym křesle, na ruce stříbrný hodinky, v kapse výplatu, před sebou telefon, čumíš do počítače - každej den, celej rok. Sedíš v práci, v koženym křesle, na ruce stříbrný hodinky, v kapse výplatu, v ruce telefon - symbol komunikace v hypermoderním světě. Sedíš a čumíš do telefonu - čekáš snad hovor? Nebo zprávu? Co vlastně čekáš? Sedíš v práci, kterou nesnášíš, v koženym křesle, ve kterym se Ti jen potí prdel, na ruce stříbrný hodinky, který Ti odpočítávají čas do konce nudné pracovní doby, v kapse výplatu, která tě vynese o trochu výš v žebříčku těch nesmyslných společenských hodnot a umožní ti najíst se, napít se, pohybovat se, obléct se, aby ti nebyla zima, umýt se v teplé vodě, abys nevypadal jako prase, koupit pár nesmyslných dárků pro tvoje blízké, kteří si myslí, že mají nějaký smysl a vidí v nich něco krásného a pěkného a přitom je to úplně na hovno. Sedíš a přemýšlíš o tom každej den. V koženym křesle je už vyseděnej důlek, ve stříbrných hodinkách už zeslábla baterka, výplata pryč, kredit došel. Co bude dál? Můžeš ještě počkat do další výplaty, koupit si novou baterku, dobít si telefon a dál prohlubovat důlek v koženym křesle. Jako kdyby se zajíc převlékal za tygra a čekal úspěch a dobrý lov. Bolí tě záda a pomalu ti začíná slábnout dech. Sedíš v koženym křele a zrychlenej tep v naběhlé žíle rozkmitává tvoje stříbrný hodinky se slabou baterkou. Vteřinová ručička se zastavila. Hodiky ukazují 11:59. Pokládáš zbytek výplaty na stůl. Vypínáš telefon. Vypínáš počítač. Podíváš se z okna a vidíš slunce, co právě zapadá za obzor. Ani sis nevšimnul a den je pryč. Zhasínaš zářivku, která svým umělým zeleným světlem ozařuje celej den tvou vrásčitou a zachmuřelou tvář. Otevíráš dveře a ani se neohlédneš. Jdeš tam, odkud jsi přišel. Rudé slunce náhle rozleje svou zář až do končin tvé duše a ty slyšíš smích.... co je to?.... kdo to je?... To já? Já....... Já........ JÁ! Já JSEM! Existuji samostatně! Uvědomil jsem si BYTÍ sama sebe! Nádherné! Kolosální! Nevídané! Dosud nepoznané!.... Sedneš na schody a zapálíš si cigaretu. Paprsky podvečerního světla prostupují pomalým hustým kouřem vycházejícím z tvých úst. Kouř z cigarety omílá prsty na tvojí ruce opřené o bolavé koleno a ty jen obrácen ke slunci, necháváš se pohlcovat tím nádherným pocitem uvolnění. Žiješ. U tohoto článku je 13 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2025 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
