|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Ať jdu za to na pranýř, zda neviděl jsem ten talíř, co vznášel se nám nad domem s celým ufounským národem. Já viděl jsem jak přistává (tam kdesi v lesi za vesnicí) a z něho vylézají malí zelení trpaslíci. Když říkal jsem to kámošům tak měli mne hned za vola, však náhle všichni spatřili též zeleného ufona. Nebyl to ufon jediný, co zavítal do dědiny. Ostatní měli šupiny a chodili jak mašiny. Měli tenké končetiny, po nichž došli do dědiny, hlavu velkou jako hrom a běhali maraton. To tuhle večer, když jsem spal, na dvéře někdo zaklepal. Já zeptal jsem se, kdo tam je, a on, že se prý zabije. Mně přišlo tohle divný moc, tak přerušil jsem klidnou noc, rozhořčen sahám na vidle (co kdys byly v mém chodidle) a vydávám se ke dveřím odemykám a tu zřím Marťan jako zrůžekvět mi podává svůj kulomet, bych skončil jeho trápení pro pozemšťanky mámení. Trápil se žalem, chtěl skončit život - tenhleten zelený ufounský pilot. Říkal jsem mu v pokoji, že ženská za to nestojí, že radši by mněl v zemi hnít než s tímhle tvorem navždy žít. Co všechno snášet musel by, když zakouká se do ženy. Utírat prach, umývat nádobí, dělat s ní rodinu fuj, to se nehodí A po pár letech soužití, to ví i malé dítě že, viděl bys teprv pořádné létající talíře. Tu koukne se mi do očí a celý svět se zatočí, a náhle on se táže mne: Miláčku, že se vezmeme!? U tohoto článku je 7 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2025 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
