 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
|
|
|
30. 4. 2000 - Costra čtenost: 3643 |
Zpověď
Nikdy jsem si nepřál být slavný. Naopak jsem celebrity nesnášel a opovrhoval jsem jimi. Jakmile se v televizi objevil například Arnold, okamžitě jsem přepnul na jiný program a připadal mi zábavnější, přestože šlo třeba o pojetí vánoc u Svědků Jehovových. Vlastně to začalo už když jsem byl malý.
Nesnášel jsem šmouly. Byla to taková malá modrá dvounohá prasata s bílou ponožkou na hlavě. Nesnesl jsem pocit, že mohou být takováto zmutovaná prasata slavná a tímto názorem jsem si znepřátelil celou školku. "Bože, jak tohle může někomu líbit", říkal jsem si, když jsem v rohu po obědě usínal. Již někdy v té době jsem zjistil, jak slastný je to pocit, mít chuť někoho opravdu zabít.
Pokračovalo to i v první a druhé třídě, když začal být módní Kalimero. Obyčejný blbý kuře, který umí tak akorát žrát zrní a srát, najednou mluvilo a hrálo si i s počítačem. Nechápal jsem to a po pravdě - když jsem to uviděl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. A pak, když jsem přišel druhý den do školy, všichni si vyprávěli, jaké to je chytré a hodné kuřátko a jaké by to bylo být takovým kuřetem. No nádherné. Kdyby včas nepřišla naše paní učitelka, asi bych někoho propích pravítkem. A to nebylo zdaleka všechno. Když jednou můj nejlepší kamarád přišel do školy v tričku s kačerem Donaldem, vylákal jsem ho na záchod a tam ho pořádně zmydlil. Místo trička měl na sobě jen několik nitek. A znáte to, řiditelská dutka byla jistá. To, že mi rodiče zakázali týden chodit ven, je samozřejmé. A když jsem při hodině Českého jazyka vykřikoval po přečtení ukázky z knížky Krteček ve městě, že je to hnusný slepý a úplně blbý zvíře, který patří do plynu, nesl jsem si na konci třetí třídy domů vysvědčení s dvojkou z mravů.
Problémy jsem později měl třeba i v dějepise. Kolumbus byl idiot, když nerozeznal Indii od neznámého kontinentu. Kolumbovu vejci jsem už vůbec nerozumněl, dost možná, že šlo o něco úplně jiného. A nejhorší bylo, když jsme v sedmé třídě došli ke Karlovi IV., který měl jak známo čtyři ženy. Neudržel jsem se a začal vykřikovat, o jakým kurevníkovi se to učíme. Mít já čtyři ženy, tak mě zavřou až zčernám. Trval jsem na svém i po výhruškách paní učitelky, stoupl jsem si před dveře a vyhrožoval, jestli před všemi neuzná, že to nikoho ze třídy a byl kurevník, nepustím v půlnoci před zraky všech ji zabiju. Pryč mě asi za hodinu odvedla v želískách policie přivolaná paní ředitelkou, které jsem při odchodu sliboval sladkou pomstu. K ní nakonec nedošlo, jelikož naše rodina byla nucena kvůli velmi znepřátelenému okolí se odstěhovat do jiného města. A vše se urychlilo i tím, když jsem sousedovi, místními a považovanému starostovi v noci sprejem na vrata napsal, že je to bolševická svině.
Někdy v sedmé třídě mě rodiči poprvé odvedli k psychiatrovi. Po pravdě řečeno to chtěli udělat už dávno, jenže já jim to vždy rozmluvil. Když jsem však na protest pomočil hrob neznámého vojína, došla jim trpělivost.
|
|
|
