|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Bylo něco mezi pondělím a středou, Kanon měl víkend, a tak bylo jasné, že je čtvrtek. Proč si ale neudělat pátek. Dobře, byl pátek. Ten den bylo různě, mraky se nepravidelně střídaly se sluncem, které během poledne dokázalo rozpálit zem natolik, že po ní nešlo bez bot chodit. To Kanonovi vůbec nevadilo, naopak měl úplně jiné starosti. Právě se vracel lehce podnapilý z hospody a nemohl najít vchod do domu. V jednom kuse boural do zdi a mačkal kliku, která tam nebyla. Nebýt kocoura, který na něj včas od vchodu mňoukl, určitě by si rozbil nos. Po chvilce ho Kanon svým zrakem konečně zaměřil a vydal se jeho směrem. Když kocour zpozoroval Kanonovu radost, rozeběhl se mu vstříc a vyskočil na něj takovou rychlostí, až Kanona povalil na záda a začal mu olizovat obličej. Kanon neváhal, chytil Kocoura pod kožichem a jedním mocným rozmáchnutím ho zahodil bůh ví kam. Kanonovi kručelo v břiše, a tak si udělal malou ale velice výživnou večeři, o které se zde raději nebudu rozepisovat (neudělalo by se mi moc dobře stejně jako vám). Celá večeře se dá shrnout jedním slovem: raději ne, nejde to totiž dost dobře napsat. Už čtete třetí odstavec a ještě se nic neděje; budeme s tím muset honem něco udělat. A to něco je, že se Kanon po večeři vydal na obvyklou téměř půlnoční procházku po své zahrádce. Samozřejmě by to nebyl Kanon, aby se mu něco nestalo. Totiž jeho zahrada je velice rozlehlá (3m čtverečný), proto se Kanon dočista ztratil a když hledal cestu zpět, zapletl se do keře říkajícího si růže. Ostny se samozřejmě zaryly skrz oblečení do jeho kůže a chytly ho natolik, že se nemohl pořádně ani pohnout. Naštěstí si všiml kocoura, který se právě vracel zpět z vyhlídkového letu. Kanon začal na kocoura volat: "Posraný pytle, čiči čiči. Posraný pytle, sem!". Pokud vás zmátlo kocourovo jméno, pak vězte, že ho dostal podle Kanonovy babičky. Když kocour spatřil svého pána v nesnázích neváhal a vydal se mu houpavým pohybem na proti přičemž si ukašlával, což trochu vypadalo, jako kdyby se smál. Kocour ani chvíli neváhal a vylezl po jeho těle až k hlavě a chvíli se Kanonovi upřeně díval do očí; zřejmě přemýšlel co zlého by mu provedl a zarafl se mu do nosu. Kanon zaječel, vylítl z růží a hnal kocoura přes celou zahradu než narazil do dřevěného plotu, kterým kocour snadno proběhl. Kanon omráčen ušel ještě několik kroků, pak upadl do hlubokého spánku, z kterého se Když se probudil vůbec netušil co se mu přihodilo. Škrábance po celém těle dávaly jakousi odpověď, ale pro něj to bylo moc složité - přemýšlet. A taky proč by to měl dělat, ještě k tomu poprvé v životě a zrovna teď? Pomalu se sebral a vykročil ostatně jako každou sobotu na průzkum do města. Dnes nešel za Kohoutem, který se ještě pořád z příhody z minulého dílu vzpamatovává na jednotce intenzivní péče, ani za nikým jiným. Prostě si řekl, že udělá průzkum po městě. Netrvalo dlouho a procházel mezi velkými panelovými domy, u nichž si hrála spousta malých dětí. Kanon na ně nechápavě koukal a nechápal, jak je vůbec může bavit být na písku a dělat z něj hromádky. "Proč radši nejdou do hospody na pivo?" pomyslel si. Najednou však před sebou uviděl nepříliš vysoké (max. 50m) podlouhlé stavení, které se vymykalo podobou ostatním. Proto se ho vydal prozkoumat. Při bližším ohledání zjistil, že jde o obchodní dům a napadlo ho se podívat dovnitř. Začal hledat dveře, jimiž by se dostal dál a když už byl na pokraji zoufalství, najednou se před ním rozjela stěna. Takto vzniklým prostorem vešel dovnitř, až se dostal k velké ceduli s mnoha šipkami a nápisy. Při jejich luštění dostal hlad, a tak se vydal o patro výš, kde měli být "hračky - toys" a na toasty měl zrovinka chuť. Proto vyjel po eskalátorech nahoru; chvilku mu tedy trvalo než se na nich naučil jezdil, ale za necelou půlhodinku byl již zdatným řidičem. Když už byl nahoře, začal hledat něco k tomu snědku. Nacházel jen umělohmotné, papírové, dřevěné a jiné možné hračky a na to opravdu teď neměl chuť. Hledal nějaký pult s toasty, ale všude nacházel jen blbé hračky a hračky, a když si už myslel, že našel to co hledá, byli to jen vojáčci. Najednou v dáli spatřil akvárium. Nenápadně se prosoukal mezi regály, aby si zkrátil cestu. Neudělal ani pár kroků (cca.500) a najednou stál před akvárkem, v němž plavala spousta rybiček. Kanonovi se začaly spouštět sliny a když teda nikde nemohl najít ty toasty, dá si alespoň rybičky ve vlastní šťávě. Vyhrnul si rukáv u košile, který tam nebyl, potopil ruku do akvária a začal je lovit, když tu ho spatřil chlápek z ochranky střežící zboží před zloději. Muž v uniformě se začal ke Kanonovi přibližovat nemístnou rychlostí až z toho Kanon zneklidněl. Poté, co k němu doběhl začala velmi intelektuální rozprava. "Haló, pane co to děláte?" "Ryba!" "No to vidím, ale ty nejsou vaše. Vyndejte laskavě tu ruku z vody." "Ryba!" "Nechte toho, jste snad rozumný člověk. Poslechněte mě nebo vás budu muset vyhodit." "Ryba! Ryba!! Ryba!!!" zařval na uniformovanýho chlápka Kanon, div mu neulítla čepice. V to vytáhl ruku z vody, v níž držel malou zlatou rybku. Posadil si jí na jazyk a labužnicky spolkl. To už byla na ochrankovýho chlápka moc, a tak popadl Kanona za rameno a snažil se ho dostat k východu, ale marná sláva. Kanon nebyl přece jenom nějaký hubeňour a ten metrák a půl vážil, chlápkovi ujely nohy a hlavou spadl na akvárium, které dočista rozbil. Když viděl Kanon tu spoušť, vzal nohy na ramena a pomalou šoupavou chůzí odešel směrem k eskalátoru, po němž sjel o patro níž, aby si znovu pročetl informační tabuli. Ta zlatá rybička akorát vydráždila jeho žaludek, který se začal svým dunivým zvukem projíždějící podzemky opakovat ve stále kratších intervalech. Jeho oči najednou spočinuly na nápisu "PARKING". Vzpomněl si, že párky již dlouho nejedl a že na ně má opravdovou chuť. Eskalátorama sjel až do posledního podlaží, kde se objevil na parkovišti. Začal hledat jakýkoli stánek s párkami, ale nikde nic. Všude jen smrad z výfukových plynů a spousta aut a motorek. Najednou ho napadlo (zázrak), že by se někoho mohl zeptat. Jak nešťastný to byl nápad zjistil z nenadání. Nedaleko u jednoho auta spatřil nějakého chlápka, který cosi hledal v úložném prostoru. Kanon se k němu nenápadně připlížil a vykřikl: "Párek!" Chlápek leknutím nadskočil a praštil se hlavou do dveří. Otočil se na Kanona a držeje si hlavu se zeptal: "Co po mě chceš?" Kanonova odpověď byla učebnicovou ukázkou toho, jak je špatné si plést některá slovíčka, protože řekl: "Ty párek!" Chlápek na něho vyvalil bulvy, chytnul ho obouruč za hlavu a se slovy "Ty parchante drzej." ho zahodil vstříc protější zdi jen to zadunělo. Kanon se nestačil ani sesbírat a už chlápek startoval auto. Auto se rozjelo přímo na Kanona, který tušíce svůj osud zdrhal z dohledu a po chvilce se mu skutečně povedlo zalézt za jedno auto. Auto, které ho honilo, zastavilo, muž vystoupil a rozhlédl se, když nikoho nikde neviděl nasedl zpět do auta a odjel pryč. Kanonovi se ulevilo. Kdyby se jakkoli prozradil, dozajista by to nepřežil. Ještě že má ty geniální nápady, proto neváhal a vydal se radši směrem k domovu. Netrvalo dlouho a jeho chaloupka se mu začala rýsovat před očima. Po pár krocích spatřil Kanon kocoura slunícího se na hromadě pražců a začal na něj volat "čiči čiči Posraný pytle...". Kocour však moc dobře věděl co ho čeká, a tak neváhal a začal zdrhat přes sousedovu zahradu do polí. Kanon se v okamžiku rozeběhl za ním a jestli neumřel honí toho kocoura dodnes. Vlastně blbost, po pěti krocích to vzdal, byl unavený a šel si lehnout.
|
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
