|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Bylo krásné a teplé ráno 19:30 hod, sousedův pes zakokrhal a bimbání hodin na nedaleké věži jasně naznačovalo poledne nebo půlnoc, což ale vzhledem k tomu, že intenzita slunce byla poměrně vysoká, můžeme vyloučit. Kanon právě dojídal zbylé drobky ze své (nejmenované) svačiny a velmi si pochutnával. Skrz otevřené okno ho pozoroval kocour a lhal bych, kdybych tvrdil, že nepřátelsky. Je to již několik týdnů, co na svoje včerejší potyčky oba zapomněli. Venku začalo zničehonic hustě sněžit. Kanon dnes nikam nešel; po předchozích dvou objevitelských nezdarech se rozhodl, že zůstane doma a na večer se pozval k sousedovi na nektarový mok. Nikdy by ale Kanona nenapadlo, jak je to nicnedělání namáhavé a vyčerpávající (i když tohle postupoval téměř denně), a tak se vydal směrem k ledničce pro jednoho gambáče. Dvířka ani nemusel otevírat, protože pravá stěna ledničky chyběla a láhev byla přímo na kraji. Kanon ukousl hrdlo flašky a několika mocnými hlty zmizela náplň v jeho ÚÚ (ústních útrobách). Začal se olizovat, když najednou z venku zaslechl divné neidentifikovatelné zvuky míšené s řevem kocoura. Bez váhání vyběhl ven; tu však jeho oči nezvyklé ze zešeřelé místnosti na prudké sluneční paprsky nepředaly mozku správné geografické informace, Kanon zakopl o vyčnívající kořen a spadl přímo na Kocoura olizujícího si rány po předchozím souboji s vránou, které málem podlehl. To se Posranýmu pytlovi ani trochu nelíbilo, bral to jako provokaci a jen co se mu podařilo vysoukat se z pod Kanona, hryznul ho do chodidla. Kanon zařval a začal se ohánět rukama kolem sebe, neměl však pražádnou šanci, z kocoura byla vidět jen mikroskopická tečka daleko za obzorem a on vypadal jako ryba na suchu. To se již začalo mírně šeřit a nastal tedy čas, jít k sousedovi na zmíněné pivečko. Kanon si chtěl zkrátit cestu tím, že přeleze plot. Jak ale nešťastný to byl nápad poznal až po chvíli. Plot byl malý dřevěný vysoký ze spousty nízkých polínek vcelku. Oběma rukama se o něj opřel a snažil se přehodit pravou zadní nohu. Nešlo to, a tak se začal levou dorážet a netrvalo dlouho, skutečně se převalil na druhou stranu k plotu, kde dopadl přímo do psího trusu. Vtom ho zaregistroval soused. "Áaa, dobrý večer sousede!" začal rozhazovat kolem sebe ruce, div mu neulítly, a pokračoval "Jakpak se máme? U mě to dneska stálo za prd. Určitě to znáš, celou noc sedět na sluníčku v traktoru a vorat pole. Asi z toho brzy pojdu..." Vtom ho Kanon přerušil "Gambáč!" "Cože?" "Gambáč! Gambáč! Gambáááč!" zařval Kanon až se sousedovi postavily všechny vlasy na koleně. "Jo no jo. Slíbil jsem ti vlastně pivečko, ale já jsem zrovna před chvíli poslední vypil. Tak pojď, zvu tě do hospody." Nasedli spolu do polorozpadlého vraku automobilu a za řevu motoru se trhanými pohyby rozjeli. Jak tak ujížděli, minuly jednu dobře stavěnou blondýnu. "Ta měla tělo..." ohlédl se po ní soused. "...jako princezna." doplnil ho Kanon. "Spíš jako kurva." upřesnil ho soused. "Ale dobrá kurva." "To jo." "To byla kurva co?" "To jo." "Ale kurva co?" "Jo pořád!" ukončil tuto stereotypní konverzaci soused. Kanon byl nadšený, že se znovu po dlouhé době veze v autě a svou radost dával najevo. "Brm, brm, hehe. Brm brm,.." Místo pískání brzd v zatáčce ale zařval bolestí; při tak složitém zvukovém obratu se totiž kousl do jazyka. Hned po několika odbočkách ve městě zastavili před nalejvárnou "U Kořena", kde také nakonec zakořenili. Hned jak vešli dovnitř spatřili Rudýho Kohouta, jak ještě s jedním plešatým fešákem sedí u stolku na protějším konci místnosti. Hned je zaměřil a začal házet rukama jakoby chtěl vzlétnout. Nevzlétl. "Nazdar Kaňoure, co tu děláš ty kůže líná?" zeptal se Kohout plácaje ho přes ramena. "K-A-N-O-N! K-A-N-O-N!" "Tak teda sorry Kanone, ale co tady vlastně děláš?" No jo, co tady vlastně dělám? Tato otázka se nyní honila Kanonovi v hlavě. Pořád si nemohl vzpomenout, proč zde vlastně je. Teprve po několika minutách mu svitlo. Otočil se na souseda a z plna hrdla zařval: "Gambáááč!" Soused se lekl až se posral. Předplatil Kanonovi několik piv a uháněl raději domů, protože byl neuvěřitelně cítít a všichni v hospodě - tedy samozřejmě až na Kanona, který absolutně nic necítil - si již drželi nosy. Kanon přisedl ke Kohoutovi. Posadil se proti tomu malému holohlavému individuu, a tak si ho mohl z blízka prohlédnout. Tak trochu mu připomínal jeho matku. Měla dlouhé tmavé vlasy a asi metr devadesát. Perfektně uměla basket. Ze vzpomínek na dětství ho přerušil Kohout. "Chtěl bych ti představit mýho kámoše, říkají mu Edy Vředy." a to jméno by opravdu doslovné. "Jsem Kanon." odpověděl na Edyho Vředyho kývnutím hlavy až se polil pivem. "Je dobře, že jsi sem přišel, protože pro tebe máme takovou nabídku." pokračoval Kohout. "Tady Eďák Vřeďák šlohl z jednoho výzkumnýho ústavu jakousi vesmírnou loď a potřebujeme nějakého pilota, který by se ji naučil řídit a mohl vyzkoušet, jestli opravdu funguje. A tak jsi nás napadl ty." "Já. Já. Jáá jsem Kanon!" zařval Kanon radostí a domluvil se s nimi, že si tedy plácnou. Edy Vředy se zvedl a odešel s tím, že do dvou hodin ji má na zahradě. Kanon vypil ještě pár piv a pomalu šel domů. A opravdu, Edy Vředy nelhal. Na jeho zahradě stála raketa tak trochu připomínající létající talíř. Když přišel až k ní spatřil i kocoura, jak si ji se zájmem prohlíží. Kanon otevřel dveře a nakoukl dovnitř, ale všude byla obrovská černá tma, takže neviděl naprosto nic. Chtěl dveře zavřít, ale šly jaksi moc ztuha. Opřel se do nich veškerou silou a dveře povolily, což Kanon nečekal, uklouzl a praštil se o loď do hlavy. Kocour si začal ukašlávat, ale vskutku to vypadalo, jako když se směje. Další objevování létajícího talíře Kanon odložil až na ráno. Teď byl unavený a bolela ho hlava, proto si raději šel lehnout. Byla naprosto tichá noc ani vítr nefoukal. Klid před bouří. Kanon zachumlán ve starých hadrech brzy usnul a spal spánkem spravedlivých. Dnes měl velmi namáhavý den. Kolem páté hodiny ranní ho však probudil divný hluk a nedaleké dunění. Nejprve si myslel, že soused asi někam jede autem, ale po chvilce věděl, že je to něco úplně jiného. Okamžitě vstal a vyběhl se podívat na zahradu. Létající talíř se právě odpoutával od země kamsi vzhůru. Do řevu motorů se mísily zvuky pilota kocoura, teď již bylo jasné, že se jedná o smích...
|
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
