|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Přesně tak, nastává podzim, doba dlouhých studených a temných nocí, umírajících stromů a jejich pestrobarevných pohřebních konfet ze spadaného listí a uschlých siluet, kymacející se ve větru na pozadí krvácejícího slunce, které je olemováno červánky jako bodná rána řinoucí se krví. Za doprovodu pohřebního marše lomcovaých okenic a naříkající meluzíny...ach jo. Je až s podivem, co lidi všechno svedou na depresi z podzimu jenom proto, aby se mohli válet doma a nechodit do práce. Předstírají ustaraný obličeje, občasné povzdechy nebo toužebné pohledy za odlétajícími ptáky, co směřujou do teplých krajin (kde je samozřejmě sežerou takový okřídlení predátoři, vedle kterých vypadá orel skalní jako apatické kuře). Někdy si zapláčou a smutně věši hlavu. To jsou tedy ti simulanti a měkkejši. Pak je tady samozřejmě ta druhá skupina. Skupina, která hlavu rozhodně nevěší. Ta se věší celá. Občas skáče. Taky pouští plyn. Ta nejextremější skupina pak dokonce uzavírá manželství. Podívejme se tedy na tento politováníhodný subjekt blíže: testovaný objekt je člověk, řekněme dvacet let starý, jehož imunita zápasí se syndromem tzv. reálný svět a dostává pěkně na držku (ta imunita, ne ten člověk). Jako by to nestačilo, nastává období laicky nazváno podzim. A tu pozorujeme u člověka pocity skeptické, pochmurné až depresivní. To se projevuje zvýšenou citlivostí, zapšklostí a až nechutně zduřelým smyslem pro sebelítost (v tom případě doporučuji subjekt usmrtit a začít s pokusem znovu). Subjekt propadá pocitu zoufalství, osamělosti, nereaguje na oblíbenou hračku, čerstvý sýr ani na elektrický proud. (Rada pro vědce-amatéry: "Pomalu s tou elektřinou!") Nyní docházíme k vrcholu našeho pokusu: dokáže tento subjekt tzv. vrchol evolučního stupňe inteligence, pán tvorstva, ta ubohá sračka nervů, která by nepřežila ni deset minut bez teplý vody, elektřiny a televize, překlenout tuto existenční nejistotu? Dokáže se vzchopit a začít znovu? Bohužel, tato pravděpodobnost je velmi malá: subjekt dobrovolně a s trapnou dramatickou tečkou ukončí svoji existenci. Kromě toho většinou nepočká na televizní štáb ani na dostatečný počet čumilů, aby tak těmto poskytla dostatečnou zábavu a morální poučení. Rodiče tohoto subjektu pak ztratili dvacet let života zbytečnou výchovou a starostmi. Prakticky umírají spolu se subjektem. Po celý zbytek jejich krátké existence. Pokud se však dokáže schopit, nedokáže to bez cizí pomoci a bez cizích (rozuměj "našich") peněz na léčbu, terapie apod. Tento subjekt je k ničemu, jen mu musíte dávat denně čerstvou mrkev a měnit piliny, což nás vědce, fakt strašně sere. Existuje ještě jedna možnost, byť čistě teoretická, že subjekt je schopen vést normální život. V tom případě doporučuji pořídit další vědeckou položku tzv. "Mlýnek", který pomůže najít tomuto tvoru další smysl života a motivaci do budoucích dnů. Kromě toho je děsná prdel sledovat, jak ta potvora maká...
U tohoto článku je 33 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
