|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Bůh seděl na nebeském trůně a s hlavou opřenou v dlaních, přemýšlel, což za něj většinou dělali ostatní, zvláště pak Svatý Jiří. Přemýšlel o lidech, o těch maličkých nevypočitatelných tvorečcích. Když stvořil prvního jaksesakrajmenoval člověka, připadalo mu to jako dobrý nápad. Konečně tu byl někdo, kdo na tom byl hůř než on! Ten tvor byl učenlivý a vynalézavý. Tak vynalézavý, že když ho Bůh přistihl při jedné noční manipulaci, raději mu stvořil protějšek. Nakonec, když se zdálo, že bude zahlcen dalšími a dalšími potomky, zničil na Zemi slibně se vyvíjející formu života, která byla ve své předposlední fázi vývoje a nahradil ji lidmi. Ta je mimochodem velkou neznámou pro dnešní vědce, kteří stojí na fosíliemi obrovských ještěrů, nevěřícně kroutí hlavou a říkají: Ten hajzlík je pěkně velkej, nemyslíte? Někdy toho litoval. S dinosaurama bůh věděl na čem je. Ale lidi! Che! Všechno dělali co nejsložitější, nejkomplikovanější a ještě se tvářili, že tomu rozumí. Tak si vezměte třeba Desatero přikázání. Bůh zavrtěl hlavou. Proč by měl lidem přikazovat takový věci! Jejich život je už tak dost složitý a hlavně krátký, tak proč si ho neužít! A Sedm smrtelných hříchů zřejmě vymysleli proto, aby měli inspiraci pro vraždy. A ke všemu to svedli na něj! Ty malí, křečovitý blázni vypalovali vesnice, vedli války a zabíjeli se navzájem pro Jeho slávu a lásku! Idioti, kdyby věděli, že se o ně zajímá asi jako parniválec o svět hmyzu. A dělají to dodneška, i když v menším měřítku. A budou to dělat ještě maximálně šest dnů. No, musel přiznat, že lidi udělali pár opravdu zajímavých věcí, které stály za Božskou pozornost, jako třeba hamburger, Čínskou zeď nebo Pamelu Anderson. Věci, kterým se mohl smát jako Bible, Laurela a Hardyho a splachovací záchod (jako Bůh se ze svých pohnutek nemusíte nikomu zpovídat). A pak tady samozřejmě byla ta věc... Bůh opatrně zašmátral v tajné zásuvce, umístěnou v trůně. Nakonec potichu přešel k ještě rafinovanějším tajným dveřím a opatrně je odemkl. Když za ním zapadly dveře, rozsvítily se stovky svíček (to víte, tradice) a ozářily větší místnost, která páchla benzínem a barvou. V prostřed stála, ještě nehotová, ale impozantní silueta, na které se ve svitu svíček blýskal chrom a matně leskla kůže. Harley Davidson z roku 1945. Skvost, jedinečný exemplář, pro nějž by většina sběratelů vyhladila lidstvo, nebo alespoň dalšího vášnivého sběratele. Bůh si na bělostné roucho navlékl špinavé montérky a z ponku sebral basu s nářadím. Kdyby tohle viděl někdo z Andělů, šel by Božský kredit ke dnu rychlostí neúspěšného podnikatele, zatíženého traverzou. Ale možná, že právě to bylo to vzrušující. Po chvilce se za cinkotu nářadí ozvala pískavá variace písně Born to be wild a pro Boha se zavřel okolní svět. Daniel odvrátil hlavu od okna. Měli bysme se tady trochu porozhlídnout. Já tady tomu furt nějak nemůžu přijít na chuť. Třeba získáme nový zkušenosti! Co ty na to?" Proč ne. zaznělo mu v hlavě. Tak tohle bude další problém. Snaž se mluvit jako ostatní, jo?! Prostě používej pusu. S tou tvojí telepatií tady budem hned známý a nápadný. Nestojíme přece o žádný problémy, o střílení, nebo dokonce o mrtvý ." Lukáš zvedl překvapeně hlavu. Ne? Ne!" zavrtěl hlavou Daniel. Alespoň prozatím!" A já ti řikám, že ty dva tady nevydržej dýl jak den! Vo stovku a tvoji starou na jednu noc! Beru! Hovor pozvolna utichal a štamgasti se vrátili ke své oblíbené kratochvíli pití nelegálně vyráběné vodky, dítětem Standova vynalézavého ducha. Co všechno vodka obsahuje, nikdo neví, ale počet chemikálií v ní obsažených, by nejspíš zruinoval menší chemičku a velkou čističku odpadních vod. Co na tom, že jste po její konzumaci nemuseli v noci svítit na toaletě a ve třiceti jste vypadal na tisíc. Hlavně že byla levná. Stando, ještě jednu do druhý nohy! zavřeštěl od stolu slepý stařík a svého nápoje se dožadoval klepáním slepecké hole o nohu stolu. Jako první postižený, který ze sebe nechal dělat pokusného králíka, měl všechno pití grátis. To ,všechno znamenal právě drink Temelín, jak ho vtipně pojmenoval návštěvník, kterému po první skleničce zkapalněla játra, jak bylo napsáno v pitevní zprávě. Jeho tragická smrt tu vždycky vyvolá hysterický smích. Stejně by mě zajímalo, odkud sem přišli. zabručel jeden z návštěvníku. Přicházíme z Království Nebeského, ty hajzle! ozvalo se mu v hlavě. A současně v celém těle. Vyděšeně trhl hlavou a červenýma očima hledal potenciálního útočníka. Nakonec se s podezřením podíval na láhev zázvorové limonády, kterou právě dopíjel. Pak jí rázně smetl ze stolu a objednal si pivo. Schody zavrzaly a dolů sešli oba andělé. Hospoda ztichla dokud obě postavy neprošly celým lokálem a za skřípotu zavíraných dveří odešly pryč. Říkal si den? Jo. Tu stovku beru zpátky, ale starou na tejden, platí?! Pozdně odpolední slunce olizovalo svými paprsky, připomínající zář plamenů, náměstí. Kolem dokola lemované podloubím a desítkami putyk, nalejváren a sex-shopů. Pár lidí se válelo na špinavých kočičích hlavách, skučeli, krváceli, nebo alespoň odháněli dotírající psi, kteří čekali na svůj příděl masa. Na druhou stranu, někdo se taky nehýbal vůbec. Velká kamenná kašna, dřív snad i velkolepá, teď sloužila jako veřejný záchod a případná márnice. Člověku je z toho na blití. Je mi z toho na zvracení. promluvil Daniel, na kterého všechna ta špína a hnus dopadla teprve teď . A vůbec, může anděl zvracet? Prej - Je to malej státeček, má překrásnou a bohatou historii, malebnou krajinu. Lidi jsou milý a nedotčený okolní modernizací. Mají úctu ke svý minulosti Oba se podívali na hromadu štěrku, která se slzou v oku vzpomínala na léta, kdy bývala gotickou kamennou sochou Mají vlastenecké cítění a jejich jazyk je pro ně posvátný pohledem sklouzly k zašlé ceduli s nápisem Dreck Street. Samozřejmě mají i své chyby. Třeba nemají v lásce cizince Odněkud se ozval zvuk tříštícího se skla, dopad něčeho měkkého a křik: Táhni vodsaď ty skopčácký prase! a pak také mají slabost pro nehlídané a postradatelné věci A oba andělé náhle zjistili, že jím táhne na kolena. Na nahá kolena. Vzpomínáš si ještě na něco, co říkal? ozval se v Danielově hlavě mírně podrážděný hlas. Nóóó, ještě řikal zamyslel se Daniel. Hele, radši sklapni. odvětil o poznání více podrážděný hlas. Bylo to něco o pivu, myslím. zamumlal Daniel. Než zamířili na opačnou stranu náměstí, vytvořili si oba kalhoty tak, aby to nikdo neviděl. Byly to nachlup stejné kalhoty, jako tamty. Snad kromě pevně utaženého opasku s mírně agresivní přezkou. Lidé (především básnící) mají sklon všechno dramatizovat a obalit do vznešených slov a přirovnání: tak například rádi vytvářejí podoby a vlastnosti věcem, které se právě hodí do jejich básně nebo hry, protože jak sami říkají No jen se podívejte! To je vzrůšo, co! Třeba osud ten nejčastěji zobrazují jako moudrého starce, rozhazujícího kolem sebe moudrostmi a rukama, nejraději opírajícího se dramaticky o svou hůl (mezi námi, Osud vypadá jako retardovaný mladík trpící slintavkou, který se rád směje. Šíleným smíchem. Naproti tomu Náhoda je roztřesený stařík se silnými brýlemi a omluvnými slovy typu: Promiňte mi Dodi, ale toho pilíře jsem si nevšiml). Ne. Žádná z abstraktních pojmů nemá skutečnou podobu. Prostě to jsou jen slova plná významů. Proto existuje jen Bůh, andělé a na proti pólu (přesněji řečeno na podpólu) Ďábel a démoni. Ti jediní měli odvahu stvořit svůj zevnějšek a každé ráno se mu podívat v zrcadle do očí. A pak tady bylo samozřejmě on. Nebo ona. Smrt. Smrť. Ta jediná trpěla bujnou fantazií lidstva, když si jí někdo představoval jako oživlý skelet, jiný jako krásku v bílých šatech s hlubokýma očima a píšťalou. Někdo zašel tak daleko, že ji dal tvar lehce psychopatického mladíka, který místo kosy používal dvojici automatických pistolí. A to samozřejmě nemluvíme o všech těch Hádesech, Anupisech a jim podobným legendám, které si mohl vymyslet jen fantazie člověka, který stráví tisíc a jednu noc v putyce. A tak Smrt znechucen/á tím, že se každé ráno probouzel/a jako někdo úplně jiný, se rozhodl/a k radikálnímu řešení. Tvrdě nastolil/a image lehce psychopatického mladíka s tváři rozdělenou na dvě poloviny, který místo kosy používá nejen pár automatických pistolí, ale i motorových pil, granátů, olejových skvrn a proražených svodidel, pletivo, letovačku a hodně hluboké jezero. Svou píšťalu už dávno vyměnil za elektrickou kytaru a jeho koníčkem byly právě oni básnici, dramatici a snílkové, kterým někdy dost důrazně vyvrátil názor o svobodě myšlení. Tak mi řekni, vypadám jako hm, jak jsi to napsal aha Vypadám jako - Pobledlá dívka, vyzývavých tvarů a smutnýma očima, co svou kosou skončí žití člověka, nad jehož umíráčkem zapláče co?! Proč bych to, kurva, dělal, pomyslel si Smrt. On se tomu spíš zasmál. Divadelní scénarista se přikrčil. Roztřesenou rukou si otřel zpocený obličej a marně se snažil odtrhnout zrak od obličeje, rozděleného na dvě půlky: na lidskou polovinu a na holou lebku se svým věčným úsměvem a prázdným důlkem. Ten úsměv Scénaristovi ale do smíchu nebylo. I když musel připustit, že ta maska byla dokonalá. Dokonce ani neviděl provázek, kterým byla maska připevněna. Ale chápejte to je jen jako prostě divadelní hra zamumlal. Smrt se naklonil tak, že se skoro dotýkal scénaristova nosu. Aha, takže to je tenhle typ. Dobrá, tak si přestav, že všechno bude jen jako. Zašeptal Smrt a v jedné ruce se mu, za ohlušujícího ticho a bez jakýchkoliv světelných efektů, zhmotnil nůž. Nebyl to žádný zabiják alá Rambo, ale poctivý kuchyňský nůž. Dramaticky se od něj odráželo světlo. Smrt pokračoval. Takže jen jako ti teď dám šanci vyzkoušet si, jaké je to být..ehm.. Pobledlou dívkou? napovídal scénarista. Ano? Ano. Díky. Až teprve teď poznal divadelník, kdo proti němu stojí. A že všechno myslí smrtelně vážně. Hrůzou vypoulenýma očima sklouzl na nůž a myšlenkami si přehrál asi o pět vteřin zpět. Co tím sakra myslel Dám ti šanci vyzkoušet si jaké to je?! - A můžu tě ujistit, že ten nůž je sakra tupý. Smrt se usmál. Ten úsměv Nebyl to vůbec pěkný pohled, zvlášť pokud je to váš poslední. pokračování zase někdy příště
U tohoto článku je 21 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
