|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Je tma. Zima. Mlha. Mráz štípe do obličeje jakoby vás šlehalo tisíce malejch bičů. Bez krve a jizev. Světlo pouličních lamp se rozplývá v mlze jako sen, ze kterýho vás probudil budík a vykop do reality světa konce milénia. Do světa Vánoc bez sněhu a cinkání rolniček. Siluety paneláků jsou ověšený barevnejma žárovkama, co blikaj a svítěj. Připomínaj sliny, které někomu tečou z huby. Připomínaj střeva. Hnus. Ve vzduchu je cejtit smog a smrad z řepy, nikde ani stopa po vůni svátků. Ne ne. I ten Santa za výlohou má výraz, jako by v tom pytli neměl hračky, ale škrtící strunu. A umělá hmota falešnýho vánočního stromku se roztejká pod zářící hvězdou na špičce. Svítí podivně bledým, chorobným světlem. Hluk, řev motorů, vytůrovanejch motorů, místo koled. Sakra, ne že bych si na žádnou nevzpomněl, ale nějak se sem nehoděj. Vlastně se sem nehodíte ani Vy. Unavený a bez použití. Na cestě do práce, do školy. Tak teda jdete cestou, kterou byste šli i se zavázanejma očima a přemejšlíte. Blíží se konec roku a kurva možná i celýho světa, nebo života, tak bilancujte! Nadáváte si za věci, který jste měli udělat a litujete věcí, která jste udělali. Vztek a taky trochu nostalgie. Místo sněhu pod nohama křupou iluze, naděje a zlomená vůle lidí, který denně míjíte. Skřípání zubů a zatnutí pěsti přeci nepatřej k Vánocům... Kašlu na to. Předsevzetí? Hmm k smíchu. Přestanu s pitím - Dyť ty přece nepiješ! Seknu s kouřením - Ani nekouříš! Najdu si holku - Hahahahaha Přežiju další rok - co namítat, dělej si co chceš. Jdete dál a zrychlujete, až před vámi lidi nestačí uhýbat. Všichni jsou strnulý a nikdo nepřipomíná anděla ani chlápka s bílím plnovousem a červeným kabátem. Krev buší v hlavě jak rány kladivem. Připomínáte nějakýho šílence, zamračenýho a s opuchlýma, krví podlitýma očima, kterejma těkáte z místa na místo. Pak z nebe něco začne padat, ale jaká bláhovost, jenom déšť. Chemický a proužlouklý déšť. Trochu vás zchladí a probere z vražedný letargie, stejně jako píchání na boku. A křeč. Záchvat kašle jako u tuberáka. Jo, hlavně že zdraví drží, to je důležitý. Na ostatním tak nezáleží. Takže jdem dál. Už jenom kousek, jenom další rok, další desetiletí, další století. Jeden pohled nad sebe: hvězdy nezářej jako dětský oči, jsou bledý a kalný. Mrtvý. Občas je přelítne stín vrány nebo havrana, kterej vítá novej den po svým. Zpomal, brácho volají na mě, ale já musim dál. Skrz šedivý siluety paneláků, zdí a lidí z betonu a bez vánoční mašle. Skrz reflektory aut a smradu z vejfuků namísto vánočního pečiva. Byl jsi celej rok hodný?- a měl jsem kurva na výběr! Kdo pokládá tyhle otázky? To neřešte, my musíme dál, braši. Zpomal idiote... Před vchodem do práce oklepu špínu, vodu a sentiment. Z bundy, z bot a z hlavy. Sračky jsou všude. V puse mám slaně, to jak z prokousnutejch rtů teče krev. Klouby zatnutý pěsti praskají. Píchačka mi do sítnice vypálí čas příchodu a poděkuje. Digitální čísla deformují panenku a mění barvu očí do odpudivýho nádechu zkaženýho masa. Mám chuť tu mašinu roztřískat. Pche, co vona ví o Vánocích. Stroj. Svině. Usedám za počítač, v místnosti osvětlený nekonečnou řadou zářivek. A jsem někdo jinej. Jinej. Jinej. Jinej. Jinej. Apatie. Jinej jako Vánoce. Mrtvej jako Vánoce. A vrány venku kroužej kolem dokola a čekají až ta mršina tam dole konečně naposled vydechne a chcípne. Čekají na hostinu. Vím, že to nebude trvat dlouho. Ponoř se do ticha, brácho...error...no data. Příští rok se chci naučit hrát na klavír...
U tohoto článku je 25 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
