|
Inu, paní Dvorecká, to je mi nadělení! S těmito slovy vyběhla paní Vorlová několik schodů až před byt paní Dvorecké. Paní Dvorecké se naježily hrůzou vlasy na hlavě, zvláště těch posledních pár hnědých, které velmi vynikaly mezi její jinak stříbrnou kšticí. Než se paní Dvorecká stačila vzpamatovat, vyhrkla paní Vorlová překotně: Úplně se mi rozbil mop. Ani teď se nezdálo, že by paní Dvorecká chtěla něco paní Vorlové odvětit. No ten, co jsem dostala loni od mladejch. Nic. No takovej ten dobrej, jak dobře sál. Vždycky jsem s nim vytírala v předsíni, dodala po chvíli nostalgicky. A já jsem myslela, že když máte doma ten internet, mohla byste mi sehnat ňákej novej. Mně to povídala dcera, že se tam dají sehnat dobrý košťata. Prej i lepší než maj v tý Hýýpernově, nedala se odbýt stále vyděšeným výrazem paní Dvorecké, které už pomalu ale jistě sedaly vlasy zpět na drobnou vrásčitou hlavu. No to bych mohla vydala ze sebe konečně paní Dvorecká, která se beztak snažila udržet s paní Vorlovou co nejlepší styky, poněvadž to byl poslední žijící člověk v tomhle baráku. Víte, co si počnu s prázdnou násadou na mop, dodala ještě paní Vorlová, než se za paní Dvoreckou zavřely dveře. Paní Dvorská tedy sedla k počítači a nahodila internet. Surfuje, surfuje, ale ne a ne ten mop najít. Surfovala celý den a surfovala celou noc. Surfovala od pondělí do pátku, až jí na hlavě zbělalo i těch posledních pár hnědých vlasů. Na konci měsíce se jí do bytu dobyli lidé od Telecomu a chtěli zaplatit telekomunikační poplatky. Paní Dvoreckou však našli už mrtvou s dokonale stříbrnou kšticí. Na obrazovce monitoru zůstala poslední navštívená adresa: Mop & syn. Je krásné zemřít s pocitem dobře vykonané práce.
|
|
© kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |