|
|
|
 
Shlédnutím této stránky jste přispěli na konta
 
|
Interní kamera 1309 Místo: Oblast SC-Blok 06 Objekty sledování: Objekt 1: zaměstnanec SC Identifikační číslo 4649 Čas: -20.07.33. středoevropského času 27.11.2010 Stav ohrožení Co se to tam děje? Hlaste se! Zaměstnanec SC2, číslo 4225, pane. Máme tu mimořádnou událost To vidím sám 4225! O co jde? Jeden ze zaměstnanců SC odcizil složky z archívu. Nemůžeme ho najít, pane, nevíme jak, ale podařilo se mu zneškodnit zabezpečovací systém Samozřejmě že ano, vy idiote! Tihle lidé ten systém sami navrhli a sami nejlíp ví, jak se přes něj dostat. Nebo si myslíte, že zaměstnáváme hlupáky?! Naši zaměstnanci jsou ti nejlepší a to samé očekáváme od vás, milý 4225, je vám to jasné?! Jakou složku odcizil? Archiv IB-8Z, záznam z testu Výměna-, pane.. Pane? Slyšíte mě?! Najděte ho. Hned. Zaměstnanec číslo 4649 se zhroutil k zemi. Dřív než omdlel, doplazil se pod požární schodiště do výklenku s klimatizační šachtou. Pak se vše mu propadlo do tmy. Probudil se až o pár minut později s pocitem, že ho dostali. Místo výslechového procesu, který podvědomě čekal, zjistil, že leží před šachtou klimatizace a kromě panelu Brány, který slabě bzučel, bylo ticho. Byl tedy ještě v bezpečí. Cítil jak mu z nosu proudem stéká krev a v hlavě se pozvolna rozrůstá křečovitá bolest. Jako by mu strčili hlavu do svěráku a pomalu utahovali. Pokusil se vstát, ale ztěží se dostal jenom na kolena. Nečekal, že to bude tak těžké. Už jenom rozbití Zámku v archívu ho strašně vyčerpalo a zatímco visel v síti a stahoval data, odrážel pokusy o identifikaci zabezpečovacího systému. Jakoby odrážel šípy z luků. Jeho virový program, který ve světě sítě připomínal přiléhavou kombinézu z chromu, dokázal spolehlivě chránit svého majitele a skrýt jeho činnost, ale i tak bylo třeba velké opatrnosti. A rychlosti. Data protékala do jeho databáze v mozku podobná transfúzi krve. Připadalo mu,že to trvá věčnost. V mládí četl spoustu sci-fi románů o virtuální realitě, sítích a datasféře. V duchu si představoval ty barevné světy dat, proplouvající obrovskou rychlostí, odrazy portálů, nedobytné systémy, obsahující tajné informace a jejich zabezpečení, které vás může zabít, ačkoliv tělo je v bezpečí a sedí kdesi v křesle. Takhle to tady nevypadalo. 4649 tomu říkal Skleněné moře. Nebo taky jenom Sklo. Všechno tady bylo rozmazané a zamlžené. Jako kdyby se díval přes zadýchané sklo v koupelně. Prostor pod pak ním vyplňovaly proudy informací, navzájem se křížící a proplétávající. Jediným dotykem se mohl na jakoukoliv napojit. Tedy na jakoukoliv související z jeho profesí a povolením. Ty, do kterých proniknout nemohl nebo nesměl, svítily červeně a pulsovaly jako krev v žilách. Kolem dokola, v nepravidelných rozestupech a chaotickém rozmístění, byly vstupy Bran, kterým správce vtiskl podoby kulatých zrcadel se zlatým rámem. Když přenos skončil, dostal zásah. Zřejmě šlo o vylepšenou mutaci antivirového vyhledavače, která probíhá každých pět minut. Šíp pronikl virovým oblekem a na vteřinu ho zneutralizoval. To stačilo. Program spustil poplach, přenos dat zamrzl a stal se kompletně nepřístupným. Skleněné moře zrudlo. Přístupy k branám se zablokovaly a jedna za druhou rychle mizely. Díky dalšímu programu dokázal fázi zablokování Brány zpomalit na dostatečně dlouhou dobu, aby stačil projít přes jednu z Bran ze Sítě. Náhodnému pozorovateli to muselo připadat, jako by průhledná postava vznášející se v datasféře, zmizela. do Sítě pronikl ještě několikrát, ale to už byl svět datasféry zamořen vyhledávacími podprogramy. Ve firemním slangu se jim říkalo Klíšťata pro jejich vzhled. I přes to, že nemohli proniknout jeho ochranným systémem chromového obleku, cítil odpor a nutkání zvracet, když se na něj nějaké přisálo. Přesto už zneutralizoval síť vyhledávacích kamer v pěti oblastech, které musel projít. Na každou měl deset minut. Prudké krvácení z nosu a bolest hlavy, následky pobytu v datasféře, mu znemožňovaly rychlejší pohyb. Hrozilo, že upadne do kataleptického záchvatu, nebo mu časté vstupy do sítě poškodí mozek. Musel se vyhýbat a skrývat před lidmi z bezpečnostního: lidé navlečení v lesknoucích se černých kombinézách s plastovými chrániči těla, loktů a kolen. Těžké přilby s chromovým jednostranným hledím jim dodávali vzhled těžkých robotů. Ale tohle byli lidé, žádní androidi, nikdo v korporaci neměl tak bezvýhradnou důvěru k androidům, aby je začlenil do bezpečnostních sil. Byli to moderní těžkooděnci se elektrickými obušky a kopími, se sítěmi z mikrovláken. Elektrický proud v těchto sítích se automaticky zapnul v okamžiku, kdy se chycená oběť začala zmítat. V celé budově na dvě stovky těchto bezpečáků. Sám u nich kdysi začínal. A všichni hledali jeho. Nakonec jednoho z nich musel zabít, když mu nevědomky zablokoval cestu. Přikradl se k němu zezadu a nacvičeným pohybem mu zlomil zápěstí, ze kterého vyškubl obušek a zaútočil na jediné slabé místo, pod hledí. Vzduchem zapraskala elektřina a zasmrdělo spálené maso. Nebylo mu ho líto, necítil výčitky svědomí. Před očima se donekonečna míjela vybuchující postava na starém obloukovém mostě z roku 1994 Pane? Tady 4225 z SC2 Co máte!? Pane, já myslím, že jsem ho našel. Zachytil jsem nějaký zvuk v audiomembráně, která sleduje větrací šachty Kde, 4225! Řekněte kde?! Systém větrací šachet 008 montážní hala? Ano pane. Za montážní halou končí Sledovací stupeň tři a je odsud spoustu možností jak uniknout ven Držte hubu 4225 a přestaňte mě poučovat. Myslíte si, že to nevim?! Mám v té oblasti vyhlásit stupeň ohrožení? Ne, vy jste svůj úkol splnil. Další průběh věcí přenechte nám. Tohle už není vaše starost 4225. Rozuměl jste? Ano, pane! Aktivace? Stupeň ochrany Kód aktivace? Rudá Oblast? Hala montáže 008 Zadání? 0290 Zadejte kód oprávnění: Dick84 Potvrzeno Automatická obrana aktivována nahrávám interní bezpečnostní složky aktivovány nahrávám 4649 se doplazil ke konci šachty a skrz mříže pozoroval scénu dole: montážní halu měl jako na dlani. Viděl dlouhé řady boxů s androidy třídy AČM 42, určené pro těžařské práce na Marsu a jeho měsících. Výroba tady byla v poslední fázi softwarového oživení a zabezpečení pomocí Asimova kodexu (jinak též nazýváno jako Tři zákony robotiky). Musel přelézt po konstrukci těsně pod střechou, přes kabely elektroinstalace, křížíce se potrubím chladících médií a ventilačními průduchy. Zcela nechráněn ve výšce padesáti metrů. Bolesti hlavy ustoupily, ale krvácení z nosu a křeče nepolevily. K tomu se přidalo i mravenčení v rukou Pod ním se protínaly křížem krážem stříbrné lávky a mosty vedoucí k jednotlivým boxům a kontrolním zařízením. Nikde ani známka po tom, že by na něj čekali. 4649 se pomalu sunul po konstrukci a zanechával za sebou tenkou cestičku rozmazané krve. Věděl, že to dokáže Pak se ozval tlumený výstřel a on ztratil vědomí. Cítil, že padá dolů. Pane, tady Rudá Dvě. Právě jsem zasáhl podezřelý objekt. Snažil se přelézt halu po střešní konstrukci. Rozumím, Rudá Dvě. Můžete ho identifikovat jako zaměstnance 4649? Negativní, pane. Objekt po se zásahu zřítil na jedno z kontrolních stanovisek. Dvacet metů pádu, pane Proveďte identifikaci a v případě nutnosti objekt zlikvidujte Rudá Dvě. Rozumím, pane. Rudá Dvě končí. 4649 stále žil. Pád mu zlámal žebra, která napíchal do plic. Hrozil akutní pneumotorax. Nohy měl přeražené a crčela z nich krev, stejně jako z pomláceného obličeje. Jediný pohyb, kterého byl schopen udělat, byl nepatrný úkon pravou rukou. Pamatoval si, co se s ním stalo, pád a náraz. Vnímal všechno kolem sebe kontrolní počítače s barevnými monitory, obrazovky bezpečnostních kamer, Bránu Pohyb ruky 4649 se smál, zatímco tlak v hrudi rostl s každým jeho pohybem a krev z něj stříkala proudem. Smál se, když mu v hlavě neustále vybuchovala postava na mostě z roku 1994, smál se i členu bezpečnostních sil, která ho přišla zkontrolovat a následně mu zamířila zbraní do obličeje. Smál se, když Rudá Dvě stiskl spoušť a všechno zmizelo pod přívalem tepla a světla Objekt identifikován jako zaměstnanec číslo 4649. Mrtvý, pane. Rozumím Rudá Dvě, zajistěte ať ten humus zmizí. Nechceme tady zbytečný rozruch. Pane. v nekonečné dlouhé řadě modře osvícených boxů, se jeden z androidů AČM typ 42 výrobní číslo 300, probral po oživovacím procesu a aplikaci Asimova kodexu k životu. Uvědomoval si svojí existenci, existenci jako robota. Neživé věci. Pracovníka. Strnula čekal na další instrukce. Náhle, bez jakéhokoliv důvodu, zkřivil tvář v bolestné grimase. Tu vzápětí nahradil strnulý neživý pohled androida. Nikdo z pracovníků si toho nevšiml. Android 300 poprvé otevřel oči. V paměti se objevily nové informace, nové instrukce, kterým nerozuměl. Viděl rychle se přibližující se stříbrnou lávku, viděl své tělo od krve a port Brány. Viděl hlaveň zbraně a záblesk. A do toho se mu neustále připlétal obraz explodujícího člověka pod velkou lampu. Ten člověk stál na mostě. Velmi starém mostě. Věděl, že byl postaven v roce 1994
U tohoto článku je 5 příspěvků. » ZOBRAZIT PŘÍSPĚVKY « |
|
 |
| © kopyrajt 2000 - 2024 tým Prdel.cz Všechny zde zveřejněné exkrementy jsou, není-li uvedeno jinak, původní a dále zůstávají autorovým duševním vlastnictvím. Zákaz publikování kteréhokoliv materiálu bez našeho souhlasu. Platí bez výjimky až do posrání. |
